Tento výrok britského spisovatele, zoologa a popularizátora ochrany přírody Geralda Durrella vyjadřuje jeho zarputilou snahu o nemožné, které se mohlo stát z části možným právě jen díky oné zarputilé snaze a touze.
O Geraldu Durrellovi se můžeme dočíst v různých biografiích a zvláště pak v jeho knihách, které jsou až na výjimky autobiografické, takže zmíním jen základní mezníky jeho života.
Gerald Durrell se narodil v roce 1925 v Indii v rodině britského důstojníka, část dětství ale strávil na řeckém Korfu, kam se po otcově smrti rodina přestěhovala, a kde už jako dítě započal se studiem přírody, které záhy vyústilo v sen založit si vlastní zoologickou zahradu. Cestou k naplnění onoho snu se po návratu rodiny do Anglie stala práce v obchodě se zvířaty, v ZOO a zvláště pak jeho lovecké výpravy do západní Afriky a Jižní Ameriky. Jelikož prodej ulovených zvířat zoologickým zahradám nepokryl ani náklady, rozhodl se na radu svého bratra Lawrence, jinak uznávaného britského romanopisce a básníka, o svých výpravách a posléze o svém dětství na Korfu psát. Nečekaný úspěch knih, protkaných osobitým humorem a láskou k lidem a zvířatům, vedl skutečně po několika letech k založení zoologického parku na normandském ostrově Jersey, k nesčetným dalším expedicím a zvláště pak k založení nadace pro ohrožené druhy zvířat, jejímž základním cílem bylo tato zvířata v zajetí rozmnožovat a vracet zpět do přírody. Kromě desítek knih pro dospělé i děti spolupracoval Durrell s i televizí a filmem. Jejich prostřednictvím, stejně jako svými knihami a články, do konce svého života agitoval za ochranu zvířat a sháněl prostředky na jejich záchranu. Gerald Durrell zemřel v roce 1995, ale jeho myšlenky, ve své době revoluční, inspirovaly mnoho jeho pokračovatelů, změnily podobu zoologických zahrad a probudily zájem lidí o ochranu přírody, která však i po dvaceti letech od Durrellovy smrti zůstala onou snahou odhrabat Mount Everest pomocí čajové lžičky.
Už jako kluka mě fascinovaly Durellovy knihy a život, napodoboval jsem jeho dětské zoologické experimenty z „Mé rodiny a jiní zvířeny“ a později jsem v duchu prožíval jeho „lovecké výpravy beze zbraní“, kterými jsem se nechal inspirovat i reálně. Zcela podvědomě jsem si, jako mnoho jiných, začal uvědomovat vztahy mezi zvířaty, rostlinami a zvířaty a konečně i vztah člověka k přírodě, což dnes nazýváme universálním slovem ekologie, tak, jak je Durrell nastínil ve svém reálně fiktivním románu Ostrov v nebezpečí.
Před několika lety jsem se se zmíněnou knihou O mé rodině a jiní zvířeně v kapse toulal po řeckých ostrovech v marné snaze nalézt již neexistující svět autorova dětství. Nalezl jsem jen střípky, které jsem pomocí knihy pracně slepoval, ale tato činnost mě přivedla k toulání se po „ostrovech“ svého vlastního dětství, dostal jsem tak „nechtěně“ další zdroj inspirace.
Nevím, jestli chtěl Gerald Durrell změnit svět a nevím, jestli ho změnil, ale zcela jistě změnil jednoho kluka a snad i mnoho jiných kluků a holek. Rozdal nám kávové lžičky na ten Everest.
