Holky a bouráky – už jen iluze zašlých časů

Nablýskané silné vozy a krásné, spoře oděné děvy se stávají nežádoucím spojením, protože obnažené ženské tělo nemající přímou souvislost s předmětem reklamy či propagace je prý diskriminací a snižuje lidskou důstojnost žen.

Sice jsem nikdy neměl na vnitřní straně dvířek šatní skříňky exotické auto s ještě exotičtější kráskou na kapotě, ale to asi jen proto, že jsem si šatních skříněk moc neužil a nikdy mě moc nebrala auta. Pohled na pěkné ženské tělo (a nejen tělo) mě však těší od raného mládí dosud.

Asi jsem v rámci chápání tohoto náhledu některými lidmi machistické, sexistické a maskulinní prase, ale je-li to tak, ví bůh, že se za to nestydím. Přijde mi docela normální, že se mužům líbí ženská těla, případně některým ženám některá mužská, přičemž mi ženské tělo přijde jaksi estetičtější, ale to může být i tím, že jsem jen heterosexuální muž. V reklamě či v propagaci cílené na muže se logicky objevují ženy, ale nikterak by mě neuráželo, když pro cílovou skupinu žen budou vystupovat nazí muži, a to ani tehdy ne, kdyby jejich nahota byla předmětem nějaké satiry.

Zcela respektuji, že se víceméně patriarchální společnost mění na genderově vyváženou a přijde mi to dobré. Tedy, dobré mi to přijde, pokud se tak děje přirozeně a jaksi evolučně, nikoli revolučně. Bude-li výsledkem oné evoluce obecný nezájem o polonahé krásky či bude-li žádoucí stejný podíl krásek a krasavců, nechť se tak stane, ale proč by měl někdo v rámci nějakých revolučních počinů někomu v tomto směru něco nařizovat či zakazovat, eventuálně někoho za porušení jakýchsi samozvaných etických norem trestat.

Neznám osobně žádnou ženu, které by vadila nahá či polonahá žena v reklamě či na propagačním plakátu. Možná, že jim to vadí, a před těmi maskulinními vepři se stydí, ale spíš mi přijde logické, že většina žen chápe svou vlastní přirozenost, která je vede k prezentování své ženskosti. To sice nemusí být rovnou nahota nebo cokoli obscénního (nahota jako taková nikdy obscénní není), ale pořád je to tatáž struna, na kterou se hraje. Žena se líčí, krášlí a obléká tak, aby zdůraznila své ženské atributy, a to nejen kvůli tomu, aby se líbila mužům, ale aby se líbila všem i sama sobě.

Nemyslím si, že by bylo něčím zavrženíhodným, když žena útočí i na mužskou představivost, a to včetně oněch „nízkých pudů“. Chvála bohu za to, že to ženy dělají, a je jen otázkou vkusu, jak to dělají, a jak to kdo vnímá, jak to kdo používá a k čemu to používá. Je možná trochu paradoxem, že dříve tabuizovaná pornografie je již téměř společenskou normou, přičemž o vkusu většinou nemůže být ani řeč, a přitom něco, o čem se snad už ani nedá říkat, že je to skutečná erotika, je pranýřováno.

Kardinální otázkou je, kdo se vlastně snaží ono nevinné erotično pranýřovat? Dost možná nějaká komunita zamindrákovaných feministek ovládající komunitu hyperkorektních mužů. Ti všichni dohromady by však asi nic nezmohli, kdyby tyto postoje nezapadaly do aktuálního společenského klimatu, v rámci kterého je s notnou dávkou pokrytectví snaha násilně narovnávat to, co chce násilně narovnávat asi jen hrstka fanatiků, kterým však ví bůh proč vychází vstříc ti, kteří mají moc společenské normy významně ovlivňovat.

Možná si na zadní stranu záchodových dveří vylepím velký plakát s červeným Ferrari, na jehož kapotě se vyhřívá nahá kreolská kráska. Sice nevím, co na to řekne žena, ale nepředpokládám, že by ji to nějak pohoršilo. Možná se jen svěří našim dospělým dětem, že se o dědečka pokouší stařecká satyriáza, a že už bylo načase.