Zfetovaní sobi, kapky proti kašli, narkóza i léky na depresi jsou projevy a použití této skupiny halucinogenů. Hlavně je to však nesrovnatelně riskantnější hra, než je tomu u psychedelik,
Další skupinou halucinogenů jsou disociační drogy. Jsou to opět látky velmi rozmanitého chemického složení, pro které je společným znakem redukce signálů vědomí jiným částem mozku. Způsobují především smyslovou deprivaci, halucinace a snům podobné stavy. Na rozdíl od psychedelik má jejich užívání více různých rizik. Některé jsou psychicky návykové, jiné toxické a u drtivě většiny z nich dlouhodobé užívání nevratně poškozuje zdraví. Řadíme mezi ně fencyklidin, ketamin, muscimol, oxid dusný nebo dextrometorfan.
Fencyklidin (PCP, andělský prach, PeaCe Pill) je droga původně vyvinutá jako veterinární anestetikum. Jedná se o naprosto syntetickou, bílou, krystalickou a ve vodě rozpustnou látku, vyráběnou zpravidla v ilegálních laboratořích za použití řady silně toxických látek. V současné době nemá oficiální lékařské využití a používá se téměř výhradně jako omamná látka. PCP je návyková látka, která se užívá v práškové, tabletové či tekuté (ve vodě rozpuštěné) formě. Může se kouřit, šňupat, polykat či podávat injekčně. Nejčastější je kouření PCP a účinky v takovém případě nastupují po několika minutách, vrcholí během třicáté minuty a trvají 4 až 6 hodin. Její účinky se liší podle dávky, v malých dávkách působí jako stimulant, navozují pocity euforie, sebedůvěry a vyrovnanosti, při středních dávkách se projevují analgetické a anestetické účinky a vysoké dávky způsobují schizofrenní chování, mají vliv na srdeční činnost a uživatel je v silném ohrožení života. S užíváním PCP jsou občas spojeny nepředvídatelné a velmi nepříjemné stavy přirovnávané k nočním můrám. Jsou popisovány i situace, kdy člověk pod vlivem PCP věří v nadpřirozené schopnosti své osoby (cítí se například extrémně silný nebo umí létat). Dlouhodobí uživatelé si stěžují na ztrátu paměti, problémy s řečí i s myšlením, deprese a ztrátu tělesné hmotnosti
Oxid dusný (rajský plyn) je bezbarvý, nehořlavý plyn s nevýraznou, ale příjemnou vůní a nasládlou chutí. Vdechován působí nejprve stavy veselosti (odtud název rajský plyn) nebo hysterie při vyšších dávkách útlum až anestetický spánek. Z tohoto důvodu byl, a částečně ještě je, používán v medicíně jako anestetikum. Dlouhodobé nebo intenzivní vdechování však může vést k zástavě dýchání, nebo přílišnému útlumu srdeční činnosti, případně až k zástavě srdce. Z tohoto důvodu je jeho zneužívání jako drogy poměrně nebezpečné.
Dextrometorfan (DXM nebo DM) je syntetická látka užívaná v mnoha volně prodejných léčivech proti kašli a má své využití i k mírnění bolesti a v psychiatrické léčbě. V malém množství obvykle nemá žádné vedlejší účinky. Jako rekreační droga působí jako neselektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu. DXM se v těle přeměňuje na dextorfan, látku, která účinkuje jako antagonista smyslových receptorů. Ve vyšších dávkách vznikají halucinogenní stavy podobné jako při užití fencyklidinu. Uživatelé popisují změněné vnímání a pocit oddělení od těla, udávají se i halucinace a neschopnost koordinovaného pohybu a artikulované řeči. Zneužívání, zejména v kombinaci s alkoholem či dalšími drogami, je spojeno s rizikem poškození mozku.
Ketamin je anestetikum používané v humánní i veterinární medicíně. Na rozdíl od ostatních anestetik stimuluje kardiovaskulární i dechové centrum a je potentním analgetikem. Spolehlivého účinku je dosaženo po nitrosvalovém podání. Účinek nastupuje rapidně, většinou do 3 minut po podání. Tyto vlastnosti ho předurčuji k použití v případě silných depresí při různých neštěstích a katastrofách. Širšímu použití v klinické praxi zabraňují nežádoucí účinky, zejména vysoký výskyt psychických fenoménů – děsivé sny, dezorientace, senzorické a percepční iluze. Rekreační zneužívání ketaminu má podobné účinky jako u fencyklidinu. Účinek trvá od 45 minut do několika hodin, ale osoba se cítí v pořádku až přibližně za 24-48 hodin. Aplikuje se v injekčně, šňupáním nebo kouřením. Vyvolává tak zvaný ketaminový trip, projevující se například halucinacemi a pocity oddělení se od vlastního těla. Může vyvolat poměrně silnou psychickou závislost, zvlášť pokud je zneužíván soustavně.
Muscimol je látka vytvářející se v jedovatých muchomůrkách, zvláště v muchomůrce červené a tygrované, je však možné ho připravit i synteticky. Používání muchomůrky červené jako halucinogenu má dlouhou tradici v šamanských obřadech primitivních národů severní Evropy, Severní Ameriky a Sibiře a neušla ani pozornosti jako rekreační droga. Již v 19. století z ní byl izolován alkaloid muskarin, o kterém se dlouho předpokládalo, že má ony halucinogenní účinky. Výzkumem na základě zcela nesrovnatelné účinnosti čerstvé a sušené plodnice se však ukázalo, že jedovatý muskarin je obsažen převážně v červené slupce klobouku a halucinogenem je muscimol, který se vytváří při sušení z nestabilní kyseliny ibotenické. Signálem proto byly i vysledované praktiky s používáním muchomůrky při obřadech národů severovýchodní Sibiře a pozorování „zhoubičkovaných“ zvířat, zvláště sobů, kteří na sklonku polárního léta žerou přemrzlé a částečně vysušené plodnice muchomůrek a jsou pak krotcí a dezorientovaní. V čerstvém stavu jsou tedy jedovaté muchomůrky pouze jedovaté (m. červená méně a m. tygrovaná výrazně více) a halucinogenní účinky jsou velmi slabé. Usušením houby se neuvěřitelně změní její síla a charakter zkušenosti. Plný účinek se při orální aplikaci dostavuje po 90 minutách. Charakteristické bývá vlnění vizuálního pole, „obživnutí" neživých objektů, sluchové halucinace, pocit vnitřního ticha a průzračného myšlení. Dostavuje se též pocit síly a fyzické odolnosti. Psychoaktivita je tu výrazně odlišná od psychedelik a může mít trvání až osm hodin. Mezi vedlejší účinky často patří zvracení a lehká ztráta rovnováhy a koordinace. Kouřením lze získat rychlejší účinek, který má kratší dobu trvání.
Jelikož je muchomůrka červená asi nejjednodušeji získatelným zdrojem halucinogenu je třeba upozornit na různá rizika. Tím hlavním je nemožnost odhadnutí „správné“ dávky. Různé plodnice z různého místa, klimatu a roční doby mohou mít zcela rozdílné množství účinné látky. Uvádí se, že sibiřské muchomůrky jsou méně jedovaté a více halucinogenní, u nás je to spíše opačně. Vzrůstá tak nebezpečí otravy muskarinem, nevolnost, zvracení a jiné obecně nelibé projevy. Možná je i záměna netypických plodnic muchomůrky červené.(Použití muchomůrky tygrované je pro její daleko vyšší toxicitu zcela absurdní). Stejně jako u ostatních halucinogenů je účinek muscimolu velmi individuální.
