Skandál, který se tak nějak přesunul od političky k redaktorce a ČT, rezonuje v různých aspektech týkajících se médií, novinářské etiky a také orgánu vykonávajícího dohled nad televizí, která má asi problém, že je veřejnoprávní.
Asi ze všeho nejdříve bych měl vyjádřit svůj názor, že celá ta věc kolem zveřejněného výroku ministryně Maláčové je tak trochu bouří ve sklenici piva. Moje první pocity byly takové, že zachybovali všichni: ministryně vyřčením slov, která veřejně vyslovit nemá (i kdyby si to vskutku myslela, a i kdyby to byla pravda), redaktorka poněkud neseriózním přístupem (natočení senzace „off rekord“) a televize tím, že to odvysílala. To, že se okamžitě slétli supi, kteří stále krouží a čekají až se jejich nenáviděné médium nějak reálně či domněle proviní, nelze nazvat chybou, to je prostě realita.
Začnu od konce. Výrok radního Váni, že: „veřejnoprávní novináři v reportáži překročili hranice bulváru“, je poněkud úsměvný. Mediální odborník by měl asi vážit slova, protože dobře ví, že bulvár zveřejňuje i odposlechy, tajně pořízené záznamy, číhá na možnost, aby mohl spekulace vydávat za skutečnost, očerňuje, kompromituje a používá řadu dalších praktik, které jsou často na hraně zákona a za hranou morálky. Nic takového se nestalo. Paní Maláčová se (ať už z jakéhokoli důvodu) vyjádřila zcela veřejně. To je důležité, a do jisté míry to může ospravedlnit jednání Nory Fridrichové. Mohla si totiž klidně říct: „Co je to za političku, která káže do kamery a mimo kameru si pouští pusu na špacír a vypráví něco o debilech a bordelu. Tak ji natřeme, ať lidí vidí, co je zač.“
Lze si tak položit zcela legitimní otázku: Je důležitější, aby byl novinář vůči politikovi korektní, nebo aby veřejnosti poskytl zcela autentickou podobu zmíněného politika? Je veřejným zájmem ochrana politika nebo pravda o tom, jak se chová a jak smýšlí? Tyto otázky u mě vyvolávají určité pochybnosti, jestli jsem se sám poněkud neunáhlil, když jsem zveřejnění záznamu vnímal jako fatální chybu. Ta kontroverze tam jistě je, ale v žádném případě se nestalo nic, co by měla řešit Rada ČT jako dozorový orgán. Nebyl totiž porušen zákon ani žádné jiné relevantně definované normy. Je tedy tak věcí vedení ČT, jak tuto záležitost vyhodnotí, v sázce je její image, tedy určitý balanc mezi investigativním, satirickým, korektním, bulvárním či jakýmkoli jiným přístupem.
Osobně si myslím, že rozsah vysílání ČT je natolik široký, že se zde mohou praktikovat různé přístupy, jen je třeba, aby to bylo v rámci různých pořadů jasně odděleno. 168 hodin je prezentován jako zcela standardní publicistický pořad, který shrnuje události uplynulého týdne. Politická satira, v rámci které je takový „unfair“ záznam zcela v normě, asi do klasické publicistiky nepatří, takže stačí dát určitým pořadům jasný rámec tak, aby se v diskusním pořadu vedla názorová diskuse, investigativci se prezentovali investigativními reportážemi, zpravodajci přinášeli zprávy a satirici měli svůj satirický pořad. Divák tak bude mít jasno o tom, s jakým přístupem se setká, když si příslušný pořad pustí. Také si říkám, že někteří členové Rady ČT by se měli vážně zamyslet nad tím, proč se těmi členy stali. Jestli je Rada na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, v platném znění, orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti ČT, nebo něčím úplně jiným.
https://www.idnes.cz/zpravy/mediahub/rada-ct-petr-dvorak-168-hodin.A201022_082530_mediahub_jpl
https://www.ceskatelevize.cz/rada-ct/
https://cs.wikipedia.org/wiki/168_hodin
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Sok-Reditel-CT-Dvorak-lapal-po-dechu-Fridrichova-se-Sarapatkou-ho-obesli-641294
