Před chvílí jsem shlédl přímý přenos vynesení rozsudku v této mediální kauze. Řekl bych: mnoho povyku pro nic. Politováníhodné je pouze to, kolika „vlastencům“ a „ochráncům“ dala tato banální věc příležitost se zviditelnit.
Připomenu pouze v kostce, o co v této kauze šlo. Muslimská studentka žalovala ředitelku školy, že jí neumožnila studium z důvodu nošení muslimského šátku - hidžábu a žádala omluvu a finanční náhradu. Celá kauza měla mediální pikantnost v tom, že rozvířila diskusi, je-li možné či nemožné hidžáb ve škole nosit. To aktivovalo všemožné bojovníky za práva muslimů i jejich odpůrce, kteří v hojném počtu zasedli i do soudních lavic co by obecenstvo procesu, který se nakonec ukázal jako všední občanský spor.
Soud totiž vůbec neřešil cokoli v souvislosti s hidžábem nebo jinými náboženskými symboly, ale prostě na základě listinných důkazů a svědectví řešil skutečnost, že žalující studentka nepředložila doklady povinné pro studium (povolení k pobytu) k začátku školní výuky, a z tohoto důvodu se proto ani nestala řádnou studentkou, a z tohoto důvodu je zcela bezpředmětná diskuse o tom, jestli byl nebo nebyl porušen antidiskriminační zákon. Pokud se nějak necitlivě paní ředitelka k dívčině pokrývce hlavy vyjádřila, nebylo dokázáno, meritum věci je však to, že studentka nedodržela zákonné podmínky a dá se usuzovat, že možnou poznámku paní ředitelky zneužila k tomu, aby onu věc prezentovala jako diskriminaci. A to je celé.
Jak jsem uvedl v perexu, zarážející je pouze skutečnost, jak se této kauzy chopili všemožní zastánci něčích práv a samozvaní bojovníci proti islámu. V přímém přenosu tak byli velmi patrní různí protiislámští bojovníci, populističtí politikové z krachujících stran a hnutí i různí fanatičtí aktivisté s transparenty. Nabízí se otázka, čemu po vynesení rozsudku tleskali. Pokud zdravému rozumu a netendenčnímu přístupu soudu, mají mé sympatie. Pokud mají neopodstatněný pocit, že byl učiněn krok k tomu, aby byla tolerována náboženská nebo rasová diskriminace, tleskali zbytečně. Aktivisté za práva muslimů tentokrát moc viditelní nebyli, ale pokud se zúčastnili, mohli být stejně spokojeni jako jejich odpůrci. Zvítězilo totiž právo a neutralita soudu nad fanatickými a nenávistnými postoji obou stran.
