Říkalo se drzý jako opice, drzý jako lázeňská veverka nebo drzý jako nádražní vrabec, ale od té doby, co komunistům nechali vládychtiví politikové opět přičichnout k moci, je nejaktuálnějším synonymem pro drzouna komunista.
Na nádraží vrabce nepotkáte, do lázní se našinec jen tak nedostane a za drzými opicemi musíte až do Thajska nebo alespoň na Gibraltar. Zato komunistů potkáte stále dost i v našich „luzích a hájích“. Ti, kteří se vyskytují ve Sněmovní ulici, se chválabohu nemnoží, ale jejich vliv bohužel roste. Kvadratickou řadou pak roste jejich drzost.
Nemohu se zbavit přesvědčení, že 21. srpna, v den onoho smutného výročí, které se z rozhodnutí zákonodárců stává smutným výročím i oficiálně, by se měl každý slušný komunista (jsem si vědom toho oxymóronu) přesunovat kanály. Tohoto léta však výročí okupace komunisté v čele se svým předsedou oslavili s prezidentem republiky. S tím prezidentem, který chodí na komunistické sjezdy a říká: čest práci, soudružky a soudruzi! Dnes jiný komunistický představitel na půdě Parlamentu ČR popírá vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa jako akt okupace.
Jelikož se KSČM nedistancovala od činů KSČ a jejich východních vzorů, nikoho nepřesvědčila, že je docela jinou stranou, která si z nějakého nepochopitelného důvodu ponechala starý název, ale ideologicky se profiluje jako demokratická strana, tak se taková rétorika nedá chápat jinak než jako projev pokračování politiky KSČ, popírání zločinů komunismu a velebení totalitního režimu, což mimo jiné naplňuje skutkovou podstatu trestného činu.
Jsme ve stavu, kdy komunisté fakticky spoluvládnou, ve stavu, kdy mohou díky mocichtivým politikům jiných stran opět rozhodovat o osudu naší země. Byli schopni si vymoci přijetí zákonů, které se staly hanebnou úlitbou vlády, a čím dál tím více se domáhají vlivu na změnu politické orientace naší republiky, v čemž je jim z těžko pochopitelných důvodů spojencem již zmíněný prezident, který se kdysi profiloval jako kritik komunistického režimu.
Dnes nás poučuje o událostech ze srpna 1968 Stanislav Grospič, před ním to byl předseda strany Filip, který měl tu drzost vysvětlovat občanům, jakou bylo předlistopadové Československo zemí, a že zdejší socialismus byl jakýmsi kompromisem různých ideologií a společenských postojů. Nebyli jsme komunistickou zemí (stejně jako žádná jiná), protože praktický komunismus je absurdní utopií, ale naše zem byla místem zločinného počínání komunistického režimu. Režimu, který jako všechny jemu podobné skončil v mravním marasmu, v nesvobodě, totalitních praktikách a v ekonomickém úpadku.
Na základě těchto obecně známých skutečností si kladu otázku, co zde komunistická strana a komunisté ještě pohledávají, co a vlastně chtějí? Je logické, že i komunisté mohou v Parlamentu podporovat rozumné a obecně prospěšné zákony, ale k tomu není potřeba, aby byli komunisty. Různé obecně levicové, sociální či liberální názory a postoje lze přeci prosazovat v rámci ideologických principů, které s komunismem nikterak nesouvisí. Jinak řečeno, komunista nemusí být komunistou proto, aby prosadil nějaký obecně akceptovatelný princip nebo opatření.
Naopak se nabízí taková teze, že komunista je komunistou jen proto, aby mohl (bohužel legitimně) usilovat o návrat komunistického režimu a o návrat k bývalé zahraniční orientaci naší země. Žádný jiný logický důvod mě nenapadá. Kdyby chtěla KSČM pouze prosazovat to, co má ve svém programu (čtěte zde), tedy poctivost státu, zaměstnanost občanů, sociální jistoty, ochranu životního prostředí a postupnou demilitarizaci světa, tak nemusí být komunistickou stranou, ale může být Sociální demokracií nebo Stranou mírného pokroku v mezích zákona, nebo jakoukoli jinou stranou, protože nic z toho, co je obsahem programu, není podstatou ideologie a praktik komunismu.
Řekl bych, že zločiny komunismu stačí k tomu, aby se k této ideologii slušný člověk nehlásil a aktuální podezřelá prezentace KSČM stačí k tomu, aby občan pocítil nedůvěru k tomuto politickému subjektu i k lidem, kteří ho reprezentují. Domnívám se, že neexistuje věcný a zároveň morálně ospravedlnitelný důvod proto, aby se někdo stal členem nebo sympatizantem KSČM. Naopak sama podstata této strany, když už se na základě politického rozhodnutí legalizovala, by měla vést k jejímu zániku. Jenomže, kdo je drzý jako komunista, ten se jen tak nestane někým jiným.
