„Dějiny nelze studovat objektivně. Historik musí být upřímný, profesionální a transparentní a netvrdit, že je něčím, čím není, tedy objektivní. Ke studiu dějin je naopak morální motivace potřebná.“
To jsou slova izraelského historika Ilana Pappého, o jehož názorech se obecně říká, že jsou velmi kontroverzní. Možná, že vůbec kontroverzní nejsou, ale Izraelec, který se vyjadřuje k izraelsko – palestinské problematice vůči Izraeli kriticky, je jaksi kontroverzní už jen tímto přístupem.
Izrealsko-palestinská problematika je složitá a její hodnocení je ovlivněno několika zcela zásadními faktory. Osmdesát let trvající konflikt, který je průběžně živen a vyhrocován, emotivně vnímá velká část Židů i Palestinců, což je vcelku pochopitelné. V obou táborech jsou sice zastánci smířlivých a kompromisních řešení, ale v zásadě se těm nikdy nepodařilo takový přístup na delší dobu nastolit. Na obou stranách jsou také radikálové, kteří naopak úspěšně jakémukoli smíru brání.
Náhled lidí stojících mimo může být ovlivňován politikou, tedy tím, jak se v průběhu historie několika posledních desetiletí měnila politická mapa světa a Izrael byl spojenec, pouhý obchodní partner, nepřítel, opět spojenec, přičemž ne každý stát měl svůj přístup sjednocený v rámci mocenských sdružení a paktů. V posledních cca třiceti letech, kdy je Izrael pro státy euroatlantické civilizace partnerem a spojencem, je kromě této skutečnosti náš přístup ovlivněn "antiarabským", respektive "antimuslimským" smýšlením, které je logickou reakcí na události této doby a z nich plynoucí hrozby a kontroverze.
Jednoduše řečeno, není divu, že člověk, který se o příslušnou problematiku příliš nezajímá, nestuduje jí a netřídí zprávy a informace na základě kritického myšlení a přístupu, zcela spontánně zaujímá proizraelský a protipalestinský postoj. To je asi obecný většinový stav u nás i ledaskde jinde ve světě. Navíc stát Izrael a Židé jako takoví vyvolávají po dobách zcela opačných emocí, křivd a zločinů emoce veskrze pozitivní, ve smyslu civilizovaného a demokratického ostrova v moři arabského, respektive muslimského marasmu.
V určitém rozporu s výše jmenovaným historikem si myslím, že dějiny lze studovat objektivně alespoň z hlediska faktografického, souhlasím však, že hodnocení faktů je do značné míry emoční záležitostí a ona morální motivace je zcela zásadní, protože potlačíme-li morální hodnocení, můžeme schvalovat i hrůzné prostředky vedoucí k bohulibému účelu. A když už jsem se zmínil o bohu, zapomeňme na to, že by snad s touto problematikou nějak souvisel bůh, kterýžto je z logiky věci tentýž pro Palestince jako pro Izraelce.
Izraelský historik Ilan Pappé v knize Deset mýtů o Izraeli (Ten Myths about Israel) ve dvou částech knihy vztahujících se k minulosti a současnosti řeší mýtus o Izraeli jako demokratickém státu, který byl založen na základě jakýchsi historických práv, poukazuje na mýtus o nutnosti obrany, jenž sionisty vedl a vede ke kolonizaci Palestiny, nebo oblíbený mýtus Gazy, kterou Izrael vyklidil, a přece se dočkal teroristických útoků Hamásu. Pappé na příkladu izraelské manipulace s dějinami ukazuje, jak důležité je pochopení minulosti k řešení problémů dneška a jak účelové deformování historie vede jejich nositele k nutnosti deformovat i přítomnost. To v případě izraelského postupu vůči Palestincům znamená jen prohlubování represe vůči těm, jejichž pouhá existence jako národa je ze strany židovského státu popírána.
Není asi třeba zdůrazňovat, že Pappé je vnímán většinou izraelské společnosti i státními orgány jako nepřítel Izraele. Za své názory byl vyštván z univerzity v Haifě, kde coby docent přednášel dějiny Středního východu a po vyhrůžkách smrtí emigroval do Velké Británie, kde již dříve získal doktorát na Oxfordské univerzitě. V současnosti je profesorem na Vysoké škole sociálních a mezinárodních studií na Exeterské univerzitě, je ředitelem Evropského střediska pro palestinská studia univerzity a spoluředitelem Exeterského centra pro etnopolitická studia. Pappé je svým ideologickým založením socialista a v rámci izraelsko-palestinské otázky podporuje jednostátní řešení, které předpokládá dvojnárodnostní stát pro Palestince a Izraelce. V Izraeli má Pappé nemnoho zastánců z řad tzv. Nových historiků zpochybňujících tradiční verzi izraelských dějin, je pochopitelně adorován Palestinci, často je na něj odkazováno v arabském světě a jeho názory dělí i světovou odbornou veřejnost.
V rámci českého vydání výše uvedené knihy byl Pappé nedávno hostem v České republice, kde vedl přednášky na FF UK a veřejně diskutoval např. s Karlem Schwarzenbergem či Lubomírem Zaorálkem. I na základě svého vlastního stanoviska předpokládám, že akademici, studenti či politici automaticky nepřejímají Pappého názory, argumenty a východiska, ale chápou, že k pochopení velmi složité a velmi citlivé problematiky je třeba se seznámit z různými fundovanými stanovisky, podrobovat informace a názory kritickému myšlení a bořit mýty, které zkreslují naše vnímání reality. Pouze to je také smyslem tohoto článku a doporučení knihy Deset mýtů o Izraeli od Ilana Pappého.
https://ism-czech.org/tag/ilan-pappe/
https://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3516193,00.html
https://ism-czech.org/2022/05/10/tiskova-zprava-vyznamny-izraelsky-novy-historik-ilan-pappe-vystoupi-v-debatach-s-karlem-schwarzenbergem-a-lubomirem-zaoralkem-16-18-kvetna-2022-v-praze/
https://ism-czech.org/2022/05/13/doporucujeme-izraelsky-historik-ilan-pappe-v-praze-16-18-05-peticni-stanek-na-kontroverznim-festivalu-izrael-na-vltave-14-15-05/
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/dejiny-studovat-objektivne-nelze-rika-izraelsky-novy-historik/2208824
