Cikáne, Žide, Tatare, Mongole, Arabe! Zůstanete všichni těmi, kterými jste?

Jestli ano, tak máte smůlu. Já vám to teda řeknu naprosto jasně: od 7. 1. 2019 jsme politicky nekorektní, takže se nedivte, když název vašeho etnika budeme používat, jak chceme, kdy chceme a v jaké souvislosti chceme. Je to jasný?

Jeden moudrý muž nedávno napsal pozoruhodnou větu: „Cikán zůstane cikánem“. Genialita v tomto výroku obsažené myšlenky může soupeřit už jen s tím vyjádřením( které je doprovázeno hudbou), že: „Live is life, na ná ná na na...“ Je to prostě tak, jste těmi a zůstanete těmi, kterými jste. Proč bychom používali nějaká synonyma, která jen zbytečně rozostřují realitu nebo nás nějak jinak zavádí k výkladu pojmu v souvislosti se státem, rasou či náboženstvím. Má-li v kontextu toto označení  pejorativní nádech nebo stane-li se rovnou nadávkou a synonymem asociála, debila, negramoty, teroristy nebo lakomého lichváře, je to váš problém, máte jen to, co jste si zasloužili!

Pokud zmíníme slovo „Žid“ v diskusi o Starém zákonu, asi to nikoho nepohorší, ale když zvoláme: Hej, Žide, co děláš za tou lopatou? Ale, tak vy jste tam dva!“. Tak to bude asi působit jinak. Stejně jako, když mi někdo nebude chtít půjčit autíčko a já mu řeknu: „Ty seš ale žid!“ (V tomto případě asi může být „ž“ i „Ž“, protože není asi zcela jasné, jestli je "příslovečná" židovská hrabivost, lakomost a vychytralost projevem etnika nebo náboženství. Pokud si tedy nejsme jistí, napíšeme „židák“ pak to bude jistě s „ž“.)

Mongol je, jak známo, obyvatel Mongolska a přilehlých oblastí, příslušník etnika a v přeneseném smyslu i člověk s Downovým syndromem, i když v tomto případě používáme spíše milou zdrobnělinu „mongolík“. Ale co když tak nazveme někoho, kdo z malého vápna přestřelí bránu? Nevím, jak jsou na tom Mongolové s fotbalem, ale našincovi se tento titul asi moc líbit nebude, a to ani nemusí mít nic proti Mongolům, ani mongolíkům. Skutečný Mongol asi nebude chápat, protože je to prostě takový Tatar.

Tatarem, tedy ne obyvatel Tatarstánu, Uzbekistánu, Krymu či snad Sibiře, je u nás míněn takový pitomec, co se sotva umí podepsat, a co všechno splete. Nevím jestli ten, kdo tento výraz používá (mě nevyjímaje) někdy živého Tatara viděl (já tedy jo, ale jaksi nejsem standard), ale zní přeci pěkně, když svému dítku píšícímu v domácím úkolu o tom zrzavém zvířátku, že je to „lyžka“, řekneme: „Jsi Tatar, nebo co?“ Jak jsou na tom Tataři s pravopisem (nebo s liškami), je pak už docela jedno.

Arab je sice také označení etnika, ale velmi těžko se to antropologicky definuje. Arabové jsou také Semité, stejně jako Židé, Berbeři a ledaskdo jiný, ale obecně je to výraz, který spíše odkazuje k jazykové skupině, což vše ještě komplikuje. Budeme-li chtít rozklíčovat tyto pojmy ve správné souvislosti s kulturou, jazykem i etnikem, docela se zapotíme. Na druhou stranu si s tím není vůbec nutné lámat hlavu. Arab je pro nás prostě muslim, který také jako řádný muslim vypadá (co na tom, že již většina muslimů jsou Indové, Indonésané  a černoši). A nejen že Arab jako klasický muslim vypadá, ale také se tak chová, je to tedy polygamní (případně pedofilní) ortodoxní náboženský fanatik, který jen čeká na vhodnou příležitost, aby mohl někoho podřezat nebo vyhodit do luftu.

Když nám kdosi ukradne na plovárně peněženku, a my zahlédneme už jen snědá lýtka, řekneme prostě: „Cikán mi ukradl peněženku!“ Když nám pak zcela náhodou bdělý policista toho albína s naší šrajtoflí chytí, nemáme vůbec důvod tento výraz nějak korigovat. Prohlásíme: „Je to prostě cigoš, akorát že je bílej.“ Bezpečně tím urazíme vedle ležícího docela slušného snědého muže, i toho blonďatého zloděje, protože takovouhle hrubost si přece nezasloužil. Když potom ve tři ráno při propíjení zachráněných peněz zapějeme: „Kdo to byl, cikán černá cikán“, neurazí to nikoho, ani ty cigány jdoucí do nebe. A když změníme žánr, není vůbec nutné pět: „Romský baron jsem já, mě každá Romka zná“. On tam totiž ten Johann Strauss mladší nakreslil dlouhé noty, a český překladatel se s tím těžko mohl jinak vypořádat jinak, než použít slovo „cikán“.

Nemám vůbec problém o cikánovi mluvit jako o cikánovi, o Mongolovi jako o Mongolovi, Arabovi jako Arabovi, Tatarovi jako Tatarovi a Židovi jako Židovi. Jsou a zůstanou těmi, kterými jsou, jako jednotlivci, stejně jako etnická skupina, ale to není podstatou věci. Řekl bych, že tou podstatou je nutnost se chovat slušně a s respektem k lidem, kteří si slušnost a respekt zaslouží, a naopak. Peněženku ukradne zloděj, bombu položí terorista, lichváři i lakomci jsou všude, stejně jako negramotové a blbci.

Myslím si, že není problém bezelstně použít nějaké vžité označení související s etnikem, ale rozhodně není nutné ani dobré někoho podle těchto kritérií posuzovat. Vysloveně hloupé je pak se na základě nějakých rasových stigmat k příslušným lidem chovat. Neocení to. Naštve je to. A může to vyvolat problémy a konflikty zcela nedozírného rozměru. Není to sranda. Na základě pověr, předsudků a absurdních dezinformací bylo a je diskriminováno, týráno i zabíjeno mnoho lidí. Málokdy to dělají ti tupci, kteří oněm stereotypům podlehnou, dělají to naopak chytráci, kteří takové nálady využívají a zneužijí.

Nechce-li být  obyvatel nějakého moravského regionu nazýván Čechem, není důvod mu nevyhovět, přestože stát, ve kterém žije, se nazývá Českou republikou a ne Českomoravskem nebo něčím podobným. Stejné to může být se Slezanem. Chce-li být někdo nazýván Romem, a ne cikánem, není důvod to neakceptovat. Někoho to neuráží. Jsou konečně i obyvatelé Brna, kteří v Mexiku na férovku řeknou, že jsou Češi, a ani se nezačervenají a ani si neodplivnou (osobně jsem je viděl). Jiné to naopak žere a budou nic nechápajícímu Mexikánci říkat:" ja su z Brna."  Ani na tom nic není. Jsou z Brna? Jsou! Tak proč to nebrat. 

Označení: „ty seš ale takovej Čech!“ snad ještě stále působí docela neutrálně nebo snad dokonce lichotivě. Bylo by fajn, kdyby se to nastalo synonymem pro toho, kdo si na základě oněch stereotypů představuje nějaké nesmysly, a na jejich základě toho něco zlého říká či dělá.