V době, kdy lidé cítí ztrátu víry v celou řadu jistot, přichází dobrá zpráva. Andrej Babiš, alias agent Bureš zůstává právně uznaným agentem Burešem. Tato skutečnost nemá vliv vůbec na nic. Jen mě těší, že čest si nelze koupit.
Ano, zamítnutím Babišovy ústavní stížnosti se nezmění vůbec nic. Jeho příznivci se budou dál těšit na naplňování slibů, že bude lépe, a budou věřit iluzi, že firma Andreje Babiše přivede tuto zemi k blahobytu, a lidé, kteří vnímají celou tu plejádu Babišových morálních poklesků, ze kterých je dávná spolupráce s StB možná tím nejbanálnějším, budou jen utvrzeni v tom, že lídr opozice zcela postrádal, postrádá a patrně i postrádat bude to, čemu se říká charakter.
Už se to probíralo mockrát, kdyby Andrej Babiš už na začátku celé té peripetie svoji spolupráci přiznal a docela normálně vysvětlil, bylo by vlastně všechno v pořádku. Babišova předrevoluční pracovní pozice možná téměř vylučovala, aby pracovník zahraničního obchodu nebyl s komunistickou kontrarozvědkou v kontaktu. A proč by si mladý ambiciózní obchodník dělal problémy, respektive si kariérně nepomohl tím, že bude poskytovat informace, které dost možná nikoho nepoškozují?
Příkladem mu mohl být jeho úspěšnější rival v prezidentské volbě, který si v předlistopadových časech také zadal, ale svá pochybení přiznal, a hlavně přijatelným a pochopitelným způsobem vysvětlil. Řada lidí to sice má Petru Pavlovi stále za zlé, ale většina z nás to asi dovede minimálně pochopit. Podstatou věci je tedy to, jak se člověk dokáže vypořádat se svými vlastními přešlapy, chybami a poklesky, a to jak s těmi dávnými, tak i aktuálními. Je patrné, že řadě politiků, a Babiš je toho přímo ukázkovým příkladem, taková schopnost zcela chybí. Nepokora, neschopnost uznat chybu a odpovědnost. To jsou dle mého soudu typické znaky současných politiků, ke kterým je třeba přidat vytrvalé zapírání, mlžení, vymlouvání se, a pokud ani to nepomůže, osvědčilo se ze sebe udělat oběť kampaně spunktované zlými novináři a politickými konkurenty.
Andrej Babiš ve svém vyjádření uvedl, že se bude soudit klidně celý život. Nevím sice, kde by si, když neuspěl u Ústavního soudu SR, ještě mohl stěžovat (že by ve Štrasburku?), ale žádný soud nesoudí morálku a u žádného soudu se nelze domoci cti. A je potěšující, že čest si nemůže koupit ani ten, kdo může zaplatit téměř všechno.
