Nevěřím, že po dnešním televizním duelu na ČT může Andreje Babiše volit nadpoloviční většina našich občanů. Nevěřím, že to bude 40 %, nevěřím ani, že to bude 30%. Babiš se dnes nestřelil do nohy, ale rovnou do hlavy.
Pokud vám přišlo dnešní vystoupení Andreje Babiše v duelu ČT jako vystoupení mentálně zdravého a pro nejvyšší ústavní funkci způsobilého člověka, podívejte se na něj znovu a domyslete, jak se Babiš v této konfrontaci choval, jak odpovídal a co byl schopen říci.
Při vší úctě k lidem, kteří Andreje Babiše volili - nikoli však při úctě k němu samotnému - musím konstatovat, že v této diskusi se v podobě bývalého premiéra a současného poslance prezentoval buď duševně nemocný člověk, nebo člověk, který snad v nějaké zoufalosti či amoku pozbyl schopnost vést rozhovor, odpovídat na položené otázky a který počal vyjadřovat stanoviska v takové verbální podobě, a bohužel i v takové věcné podobě, že jsem jednu chvíli přemýšlel, není-li to celé nějaká mystifikace.
Slyšeli jsme dokola opakované lži, polopravdy, spekulace a naprosto neospravedlnitelné útoky. Neslyšeli jsme na rozdíl od protikandidáta téměř žádnou věcnou odpověď na položenou otázku. Mohli jsme si také vyslechnout absurdní výzvu, aby jeho soupeř odstoupil z kandidatury, a v neposlední řadě jsme slyšeli výrok, který bude zítra citován nejen v našich, ale ve většině evropských médií. Výrok, o kterém bych si nemyslel, že může jakýkoli český politik a snad ani svéprávný občan vyslovit.
Andrej Babiš opakovaně na opakovaně položenou otázku ohledně hypotetického napadení spojenecké země (bylo jmenováno Polsko a Pobaltské státy) zopakoval, že by byl proti vyslání naší armády v rámci aliance na její obranu. Jinými slovy popřel smysl NATO a našeho členství v něm. Popřel naprosto neoddiskutovatelný princip, na kterém je založeno od počátku věků vojenské spojenectví a v neposlední řadě by asi považoval za správné a logické, že by v případě napadení naší země nám spojenci nepomohli, a to patrně s „humanistickým“ odůvodněním, že nechtějí své chlapce posílat do války, která se jich netýká.
Obhájci Andreje Babiše budou tento výrok relativizovat jako emotivní reakci na hypotetickou situaci, jako jinak myšlenou odpověď apod. Možná také někoho napadne, že to byla od moderátora vlastně špatně položená otázka. Omyl. Většina otázek na prezidentského kandidáta musí být logicky položena podmiňovacím způsobem, tedy: „Co byste jako prezident udělal, kdyby…“ Na rozdíl od generála Pavla se Andrej Babiš cíleně vyhýbal takovým odpovědím a místo nich jen blábolil, lhal a osočoval svého soupeře. Martin Řezníček vedl dle mého soudu duel zcela profesionálně, a navíc, patrně na základě ihned deklarované podjatosti ČT, nechal Babiše mluvit i tehdy, kdy mu měl dle všech obecných pravidel slovo odebrat.
Za sebe musím říci, že si nepřeji, prolhaného, zbabělého, nemužného a nedůstojně se chovajícího prezidenta, a to rozhodně ne jako skalní fanoušek Petra Pavla. V této situaci bych volil kteréhokoli z původních prezidentských kandidátů, snad jen vyjma pana Bašty. Jsem přesvědčen, že dnes večer Andrej Babiš svůj boj o Hrad definitivně prohrál. Věřím, že by ho prohrál, i kdyby v tomto, ani v žádném jiném duelu nevystoupil, ale dnes dal sám sobě „ránu z milosti“. Zopakuji, že nevěřím, že by si nějaká významná část českých občanů takovéhoto prezidenta přála. A pokud se mýlím…, tak Pánbůh s námi…
