Už je to tak. Nedá se nic dělat, němečtí občané se s tím musí smířit. A přijde to, co nevidět. Tak nějak to národu naservíroval spolkový ministr vnitra Tomas de Maiziere. Přijde vám to normální? Mně tedy ne.
Poněkud expresívně bych dokonce řekl, že někdo zešílel. V zásadě jsou jen dvě možnosti, jak to šílenství probíhá:
1) V Německu je skutečně 520 teroristů chystajících se něco spáchat, policie a tajné služby znají jejich jména, příjmení (když je umějí spočítat), rodná čísla, velikosti nohou i to, jestli zaútočí trhavinou, střelnou zbraní nebo kamionem. Nejsou si jen stoprocentně jistí, jestli to provedou na Velikonoční pondělí nebo Velký pátek. Nabízí se v této souvislosti malicherná otázka, proč je nepostřílí, nepochytají a nezavřou, nebo alespoň okamžitě neodvezou do nějakého Guantanama (na Šalamounovy ostrovy, na Saharu, do Antarktidy – prostě někam pryč).
2) V Německu je cca 520 lidí pod intenzivním dohledem tajných služeb a policie, protože je z různých indicií určitá možnost, že by tito lidé mohli mít zlé úmysly. Nikdo to sice neví, ale je třeba je monitorovat, nasazovat na ně agenty, používat odposlechy a podobně. Pak je ovšem poněkud podivné, když se někdo vyjádří, že tito lidé brzy spáchají teroristický čin. Každému je jasné, že tajné služby a policie v každém státě sleduje různé radikály, ale žádný řadový občan nepotřebuje vědět kolik takových lidí je, a co policie konkrétně dělá. Reálně takových lidí může být 5 200, 52 000 nebo také 520 000. Muslimů je v Německu mnoho miliónů.
Co z toho vyplývá. Buď je německý ministr vnitra sám zločinec, když policie a rozvědka nekonají, nebo je to takový německý „Zeman“, který se rozhodl vydírat vlastní národ a výsledkem tohoto populistického žvanění a strašení je něco ve smyslu „zvolte mě spolkovým kancléřem a já s tím něco udělám, teď nemohu nic víc, než k vám být upřímný.“
Pochopitelně ta situace není takto průzračně jednoduchá, to asi každý chápe. V demokratických státech je obecně těžké ( joj, oč jednodušší je to v diktatuře!) někoho pouze podezřelého bez důkazů separovat (proto kdysi vzniklo to americké Guantanamo), ale nějaké možnosti jsou, minimálně ono vyhoštění (u těch, co nejsou občany). Na druhou stranu je v jisté míře nutné informovat občany v tom smyslu, aby chápali, že musí poněkud slevit z určitých svobod, že holt někdy bude odposloucháván i slušný občan a tentýž si bude muset i při silniční kontrole zvyknout, že mu někdo míří na hlavu.
Někteří z vás asi namítnou, že občané mají znát všechna rizika, která jim hrozí a představitelé státu jim o tom mají vyprávět. Já si to nemyslím. Proč? Obyvatelé žijící pod Vesuvem mají být informováni, když se hora chystá soptit a na Sri Lance mají vědět, když má přijít hodně velká vlna, ale co mají dělat lidé potencionálně ohrožení terorismem, což jsou ve své podstatě všichni a všude? Zalézt do sklepů a strávit zbytek života ve strachu? Nejde náhodou teroristům právě o to? Islámských teroristů v Evropě vlastně nejde o nic jiného. IRA, ETA, Frakce Rudé armády a podobné evropské organizace měly ( a možná stále mají) nějaké politické cíle, chtěli propustit „bratry“ z vězení a podobně. Islámští fanatici chtějí pouze škodit a šířit strach.
V této souvislosti mi přijde zajímavá otázka, kdo to vlastně jsou ti islámští teroristé? Fanatici, blázni, psychopati? Jistě. Náboženský pomatenec, který přijede do Evropy, aby si likvidací nějakých nevěřících psů, aby si zajistil místo v ráji? Ano, i takoví jistě jsou, ale moc těch novodobých asasínů asi nebude (o to jsou nebezpečnější, viz 11. záři). Pak jsou psychopati, které aktivuje a inspiruje současní situace. Ti registrovaní by neměli opustit své „svěrací kazajky“, ti nepoznaní jsou však problém. Pak jsou také lidé, kteří do jisté doby žijí docela normálně, a pak se něco stane. Dá se to do jisté míry srovnat s těmi řádnými občany, milujícími otci a manželi, ze kterých se stanou masoví vrazi. Dá se jistě spekulovat, že by se jimi nestali, kdyby… A právě o to „kdyby“ stojí jistě za zamyšlení.
Ale abych se vrátil k těm prohlášením politiků. Vše je asi jen otázkou míry. Není na místě vyhlásit stanné právo, ale kontrarozvědka může jistě opodstatněně natáhnout pacičku a nechat si na ní vysolit pár stovek milionu eur navíc. Míru by měli asi dodržovat i politikové. Zatajovat to, co má být zatajované a říkat to, co má, mimo jiné, nějaký smysl říkat. Nelhat, ale neblbnout národ a nepodporovat hysterii. Ta by konečně mohla být docela namístě, uvážíme-li, že se na Němce chystá 520 džihádistů.
