„Tanky jsou to tady!“ přiběhl tehdá v srpnu osmašedesátého otec k nám večer domů. „Už je to tady!“ telefonoval Béďa do musea, kde jsem pracoval tehdá v listopadu devětaosmdesátého. První výkřik mě zastihl jako mladého otce rodiny, druhý jako čerstvého dědečka. „Máslo a všechno ostatní zdraží od nového roku!“ tato zpráva mě zastihla jako důchodce s dírou v kapse. Říkám si, panebože pane Předsedo Topolánku, ať už nikdo nic nekřičí…
Jak psali i dnes ve Frontě Dnes, demokracie má osmnáct let a my zaplatíme více za vodu, teplo, elektřinu, ošacení, máslo, mléko a také tramvaje. Měl jsem si spořit na penzijním připojištění, tehdy to nešlo. Ale jak říká Pan předseda, moc se nám jinak daří, platy hrubě rostou a jednou budou možná jako u západních Němců. To na tom Západě mají možná ještě daleko více veselo, jelikož v krásné Paříži nejezdí kvůli „tvrdě pracujícím“ soudruhům odborářům metro, autobusy ani vlaky a ani tramvaje, a tak se všichni místní občané perou o veřejné pouliční bicykly! Vážení, holt. heslo revolučního francouzského lidu: „svoboda, rovnost, bratrství!“ se ukazují v plné kráse (vidíte, zas jsem u těch výkřiků). Je jedno, zda je občan bohatý nebo zda chudý, zda je teplo nebo mráz, všichni šlapou na jednom kole. Francouzskému prezidentovi Šarkózymu tak nezbude nic jiného než odborářům pogratulovat a zvýšit jim platy. Kam to povede, si možná netroufá odhadnout ani náš Pan President ekonom profesor Václav Klaus. Doufejme, že ke globálnímu oteplováni ne. Trošku to nechápu, jelikož tamní důchodci se mají celkem dobře. Nám důchodcům by mohli také navýšit, abych nemusel začít jíst tu Rámu, ale mohl si rohlík natírat poctivým máslem jak to dělám celý život. Ale to je jen můj osobní výkřik… Nazhledanou!
