Nevím už kde jsem minule zkončil, každopádně mně to venkovní vedro nedělá dobře na ty játra. Byl jsem dnes ráno ve špitálu, v tom samém jak tam starý Blažek tehdy s sebou praštil o zem a už nesvedl se a pan primář mi povídá, že mi ztaří už příliš nemáme chodit do ulic když je třicet stupňů, protože je rozpálený asfalt. To kdybych si mohl dovolit lázně nebo móře, to by bylo něco jiného. Ale ti mladí to už budou mít lepší, jak udělá Topolánek tu důchodovou reformu, tak oni už budou jesdit na dovolené a ne do špitálu. To já jsem za bolševika poctivě makal, abych teď bral několik tisíc, ale prosím vás Pane Předsedo, co si za to dnes může člověk koupit? Ještě nedávno se platilo za televisi 20 Kčs, teď je několinásobně vyšší a od 1. ledna má být poplatek 134 Kčs, to je šestkrát více.
Ale od dětí si nevezmu, nikdy, ještě se o sebe dokážu postarat! To jednou, když jel Honsík s rodinou na dovolenou, tak mi povídá, že mu stát jen tak dává až sto padesát korun měsíčně a že má nad ním také státní dohled, takže o své pensijní úspory nemůže přijít. Takže ten sičák může zaplatit za televisi a až bude v mém věku, tak pojede k móři, protože pak dostane k těm pár mizerným tisícům i statisíce co si za léta nazpořil. Dcera Jarka co je Américe mu poradila uzavřít penzijní připojištění, u nich prý zpoří všichni, ale u nás prý na tom nemůžete prodělat. Tak jsem to včera říkal Béďovi na kartách, to víte, my už máme jenom ty karty. A ještě tyhle kompjůtry, pivo už nemohu jako za starých časů a Jiřina už tady není. Béďa si prý již několik let zpoří také a těší se až půjde konečně do důchodu, vždyť tomu klukovi je ještě jenom padesát. To víte, že bych do Jugoslávie k móři jel jako kdysi s Jarkou z ROH, to Honsík už pojede až bude starý a nebude muset na ten vyhřátý asfalt. Já jedu za chvíli domů tramvají na náměstí republiky. Nazhledanou.
