Otevřený dopis od Topolánka

Nedá mi nenapsat, jelikož u nás v ČR se zase dějí věci. Minule mi v diskuzi někdo napsal, zda-li nejsem příbuzný Paroubka. Paní lektorka byla tak hodná a vysvětlila mi, jak tady fungují diskuse, tak jsem se to mohl dočíst. Srovnání bylo jedině na základě toho, že on tady taky píše deník v Mladé Frontě. Ale vždyť já nikdy takové velké břicho neměl. Do padesáti pěti jsem chodil pravidelně běhat! Dovoluji si tedy místopřísežně oznámit, že nejsem příbuzný ani Paroubka, ani Ratha, ani žádného dalšího politika. Rodičové by se v hrobě obraceli, kdyby to slyšeli.

Vrátím se ale k tomu, co děje na hradě, současný Pan Předseda napsal včera otevřený dopis do novin, dnes se má prý po socialistickém desetiletí opět prosadit liberální politika. Nevím, myslel jsem si, že socialismus skončil již v roce 1989, tehdy ještě Jiřina žila a děti byli mladé a já dělal v museu! Asi ale myslel, že skončí pokusy o sociální demokracii. Pane Předsedo, ty noviny čtou spousty lidí, tak se aspoň vyjadřujte jasně, ať Vás zase nějací diskutéři nechytají za slovíčka. V otevřeném dopise Pan Předseda také napsal, že sází na holuba na střeše než na vrabce v hrsti, on to holt nemyslí špatně, teď je ta ekologie hodně důležitá. Paní lektorka od kompjútrů říkala, že ona dává peníze a je zapojená do aktivit na ty grinpíz. Minule mě jedna děvčata od nich na Národní zastavila na chodníku, ať je podpořím nějakým finančním příspěvkem, ale prosím Vás, z toho důchodu, co bych jim dal, vždyť od prvního ledna zdraží tramvaje a bude tady draho jako v Américe. A pro nenechavce do diskuse, já ještě na MHD zdarma nárok nemám, na to si ještě pár let musím počkat. Dcera Jarka, co tam žije, mi minule poslala zprávu, že tam stejně žádné tramvaje nejezdí, jenom autobusy a metro a že důchodci se tam vozí vlastními auty, protože na rozdíl od nás, tam mají víc peněz. Musí se o to ale sami snažit, všichni se tam musí snažit, jinak nic nedostanou. Celý život jsem pracoval a nikdy jsem nezahálel. Celý život jsem platil důchodové pojištění, aby tehdejší důchodci měli co do úst. Teď by se mi společnost měla odvděčit aspoň slušným důchodem, místo toho počítám rohlíky. Vždyť není můj problém, že to tenkrát neuměli dobře spočítat a nějak jim to teď nevychází! Proto Pana Předsedu chápu s tou reformou, vždyť okolo nás je tolik povalečů! Jak občas chodím na procházky městem, vidím ty mladé válet se na zemi po chodnících a žebrat o peníze, smrdí a jsou špinaví. Hlavně, aby si ta reforma došlápla na takové a ne na mladé s rodinami. Mé mládí, to byli brigády na poli a tam jsem spoznal i Jiřinu. Hráli jsme s Béďou minule zas karty a tak mi povídá, hele, co to tak řešíš, vždyť ti to může býti už všechno jedno, snad s sebou nechceš zbytečně praštit ve špitálu. Není mě to jedno, jelikož chci, aby se ti důchodci, co přijdou po nás, měli líp než se máme my dnes. Mladým to možná ještě úplně nedochází, ale ono to v tom důchodu vážně není žádná sranda. Já mám aspoň děti, které mi občas vypomůžou, ale jak to řeší bezdětní, to netuším. Zažil jsem už plno předsedů a každý jen sliboval, ale mě se to už vlastně stejně netýká. Nazhledanou.