Čuně Čunek z kola ven aneb pohádka o zemi lepších řízků i pořízků

Kdybych si uložil do banky 3,5 milionu a přitom pobíral státní sociální dávky, kdybych ve svém městě stavěl mezi lidmi ploty, kdybych nedokázal doložit původ svých milionů, kdybych se vysmíval do očí celému národu českému, kdybych zastával funkci ministra bez příslušného vzdělání, byl bych teda docela pořádné prase, chcete–li „človĚK – ČUNě“. Nebo s prominutím Čuněk? Ano, v tyto podzimní dny je nezvykle horko a nejenom co se našeho počasí týče, poněvadž Pan Předseda Topolánek se konečně pořádně, s prominutím, nasral a nebylo to kvůli jeho prohře v tenisu.

Paní lektorka od kompjůtrů nám dnes na kursu krásně četla text z toho Henryho Potera, kterého prý pozná každý, že abychom byli více pokojní a nestresovali se tolik kvůli těm změnám okolo. Jako pozorný posluchač jejího příjemného hlasu mě proto napadlo vysvětlení současného horka u nás: „Existuje země zázraků, kde možné je nemožné, kde touha něco dosáhnout a býti lepším než průměr znamená problém, kde otevřená náruč se trestá kopancem, kde úsměv znamená zášť a kde důchodci žijí na hranici existence. Podezřelé peníze se přece našly ve staré truhličce po dědečkovi, když Čunkovi uklízeli půdu ve svém rodinném sídle, co na tom, že šlo o čs. koruny s dob pana presidenta Masaryka, hlavně, že se doloží celosvětové spiknutí a vše zůstane nezměněno a Pan Předseda Topolánek se opět uklidní. Aby se běžný, pracující občan nestaral o zbytečnosti typu – politika, otevřel se nový obchodní dům Paládium, větší, hezčí a důležitější než Kotva. „Nakupovat, nakupovat, nakupovat ve víře v lepší zítřky s novým vysavačem.“ Prostě, kdo nesaje, ten nic nemá.“ Jako chudého důchodce, kterého v příštím roce nečeká nic dobrého v peněžence, mě nejvíce zaujala zpráva o výzkumu ‚Může býti stáří krásné?“, příště o tom do deníku jistě napíšu. Dnes zpěchám na karty s kamarádem Béďou, tak mi prosím Vás promiňte. I když Čuněk opustí koryta česká, je pravděpodobné, že zanedlouho vyjde ve Frontě zpráva o jeho milionech a zajištěném stáří i pro třetí generaci čuňků. Holt, jsem starý, vedl jsem poctivý život, nemohl jsem si však tak dobře šetřit na důchod jako oni a nikdy proto takové věci nepochopím. Věřím, že nás je pořád ještě většina, poněvadž jinak to v naší krásné kotlině přestane dávat smysl. Když sprostota a lůza vládne, je to tragédie, kterou jsme tady za komunistů prožívali dlouhých čtyřicet let. Vy mladí i staří, buďme všichni na dušičky pokojní a zahřejme se u plamínku svíčky. Nazhledanou!