Tedy ne tak úplně jak hlásá titulek, sociální cítění mám,nicméně může být zajímavé podívat se na situaci v naší společnosti, také jinak než bývá obvyklé. To jest pohledem střední vrstvy.
Především pak ve světle takzvaných reforem, které na nás hrne současná vláda. Tedy hrne, hrnou se na nás hlavně aféry jednotlivých stran a jejich členů, ale i tak občas něco „reformního“ prosákne mezi nás smrtelníky. U těchto prosáklin je pak docela zajímavé sledovat dopady na jednotlivé skupiny obyvatel.
Pro účely článku, si dovolím velice zjednodušeně rozdělit českou společnost, na zhruba tři skupiny.
Nejprve zde tedy máme skupinu bohatých, pracháče, horních deset tisíc, VIP, ti co jsou za vodou, či jakkoliv chcete.
Do této skupiny patří především početná skupina podnikatelů, kteří jsou multimilionáři a někteří miliardáři. Tito lidé bývají často mecenáši a dobrodinci, kteří se věnují charitě, podpoře umělců, vědců čí problémových oblastí, tedy hlavně v zemích na západ od nás. Česká realita je poněkud jiná, především proto, že až na čestné vyjímky, které ke svým majetkům přišly díky dobrému nápadu, vlastní píli a třeba i troše štěstí nebo v restituci (pokud se tedy v našem skvělém právním státě nesoudili deset a více let se zkrachovalým JZD o polorozpadlé budovy, vysílená pole a rozkradené stroje), visí nad těmito lidmi jistá pachuť.
„Závist!“, řekli by mnozí. Tak upřímně, možná trošku, ale pravdou zůstává, že se často stačí podívat do „životopisů“ některých jednotlivců, kterak k prvnímu velkému kšeftu přišli.
Mnohdy, tak dojdeme ke zjištění, že dotyční ještě za komunismu pracovali na zajímavých místech jako různí ředitelé, náměstci a jim podobní. Popřípadě byli rovnou „papaláši“ komunistického režimu, či byli s někým takovým příbuzní. Po převratu se pak vyrojili s miliony (kde se vzaly, tu se vzaly) a začali „privatizovat“, kupodivu však jen ty podniky, které na tom byly velmi dobře což při pohledu zvenčí nebylo moc vidět nebo naopak jejich podniky rychle krachly, samozřejmě dřív než se za ně státu stihlo zaplatit a než se z nich odčerpal majetek. „To víte, smůla..“, pokrčili rameny a za měsíc otevírali firmu novou, čistou a s hodnotou desítek milionů, která už ovšem nikdy nezkrachovala.
Další zase měli kamarádíčky, známé či příbuzné na různých výhodných místech, kteří jim přihráli zajímavé informace. „To víte, manželka je v podnikání dobrá.“, pak tvrdil ministr, či vlivný úředník, když ho ptali na to, jak je možné, že jeho žena koupila za milion pozemky měsíc předtím než z nich pár úřednických razítek udělalo majetek stonásobné hodnoty. Ale dost, o „divokých devadesátých“ toho už bylo řečeno hodně, akorát ta pachuť pořád zůstává.
Do této skupiny si ale dovolím zařadit i ty, kteří mají příjem řekněme od šedesáti tisíc nahoru, hranice by mohla být výš, ale i níž. Milionáři sice nejsou, ale i po zdanění jim zůstane dost, hypotéku na dům jim dá každá banka (a ještě se porvou), v klidu zbude na auto i nějakou tu dovču u moře a život je skvělý.
Pak je zde druhá skupina, takzvaná střední třída. Lidé, kteří plus mínus balancují kolem hranice průměrné mzdy, většinou zaměstnanci a živnostníci. Horko těžko se ve dvou zmůžou na hypotéku na byt, zvládne se splácet nějaká ta ojetina a když se zadaří, zbude i na dovču u Lipna.
Nu a nakonec tu máme poměrně početnou skupinu takzvaně nízko příjmových občanů a občanů závislých na sociálním systému, mezi něž patří všechny typy důchodců, maminky na mateřských, samoživitelky a dle mého názoru, také bohužel velká skupina zaměstnanců, kteří ani omylem nedosáhnou na oficiální český průměrný plat. Osobně považuji za tragické, pokud někdo kdo poctivě pracuje, není schopen svým platem uživit rodinu a ještě musí žádat o sociální dávky. Nicméně nesmíme zapomínat ani na početnou skupinu „Dojičů“, tedy lidí kteří jsou přisáti k vemínku sociálního systému a dojí a dojí, aniž by do něj kdy přispěli byť jen jediným grošem a ještě mají málo..
A teď jednotlivé skupiny z pohledu politického spektra i dopadu tzv. reforem.
O vrstvu „horních deseti tisíc“ se stará především tzv. pravice, tedy ODS, jež je svými dobrými vztahy s různými velkopodnikateli, kmotry a kápy dostatečně známá. K nim se připojila i TOP 09, naplněná novými tvářemi přeběhlíků z jiných stran, která je prý ještě pravicovější (což asi znamená, že mají s Kmotry ještě lepší vztahy ).
Tyto dvě strany se dostatečně starají o to, aby bohatí nebyli za své bohatství „pronásledováni“. Takže žádná progresivní daň, zvyšování nebo dokonce rušení stropů na odvody, důkladná majetková přiznání nebo snad nedej bože dokládání „kterak jsem k majetku přišel“. Vždyť by nám přeci mohli odejít do daňových rájů (většina už tam je) a kdo by pak sponzoroval naše pravicové strany?!
A co se tzv. reforem týče, snad si někdo nemyslí, že lidí, jež jsou schopni za večer utratit průměrný měsíční plat, se nějak dotkne sjednocené DPH nebo různé vyšší příplatky a poplatky.
Druhá grupa, tentokrát odspoda, neboli nízko příjmová, nalézá tradiční zastání v tzv. levicových stranách KSČ a ČSSD, kdy především voliče druhé zmíněné strany, jsme mohli potkávat na předvolebních akcích, v poněkud podnapilém stavu z piva za 2,- či kolik to tam stálo.
Této skupiny se reformy samozřejmě dotknou negativně a to i když vláda slíbila jakési kompenzace. Otázkou totiž zůstává, zda i přes vládní proklamace o odstavení dojičů od vemínka, k něčemu takovému vůbec dojde. Obávám se totiž, zda se slibované reformy nakonec nedotknou jen těch, kteří nemají tu „správnou barvu“. A kompenzace zase nedostanou jen ti „správnoodstínoví“, v našem státě bych se tomu vůbec nedivil!
No a zbýváme my středostavovští. Ňoumové co chodí poctivě do práce, dodržují zákony (aspoň pokud to jde), musí platit daně jak si Kalous pískne, protože do daňového ráje nemáme přístup. Na kompenzace nemáme nárok, protože, třeba jen o korunu, přesahujeme úřednický limit výdělku, nemluvě o naší (většinou) špatné barvě. Přispíváme povodňovou stovku, protože politici kašlali na protipovodňová opatření a teď není kde na ně vzít. A všechny reformy pěkně zacálujeme..
A já se ptám, která strana se zajímá o nás? Nemyslím občasný plk puštěný do médií, ať zleva či zprava, ve kterém je o nás zmínka. Myslím programově zaměřenou na nás středostavovské.
Můj názor je, že zákony mají platit pro každého, lumpové nemají být chráněni více než jejich oběti a když někdo krade tak je vždy zlodějem a ne, že někdo je zloděj, ale někdo je kulturně odlišný a někomu zase „nevyšel“ podnikatelský záměr.
Stejně tak si myslím, že firmy a podnikatelé by tu měli mít přívětivé podnikatelské prostředí s možností dovolat se práva (a nejen oni), protože když se jim bude dařit, bude se (snad) dařit i jejich zaměstnancům a budou vznikat nová pracovní místa. Tak jako, že stát by neměl zasahovat svým občanům příliš do života a kromě daní na všechno, je ještě sdírat formou různých poplatků za tzv. služby od státu, které si přece platíme už z těch daní.
Mým názorem je i to, že znakem vyspělého státu, je vyspělý sociální systém, který je ovšem opravdu záchranou sítí pro občany, kteří se ne vlastní vinou dostali do existenčních potíží a nechceme, aby dopadli na dno a neslouží k tomu, aby si z něj někteří dělali dojnou krávu a založili na něm svou existenci.
Ale je tady taková strana? Před volbami jsem si, stejně jako někteří další, naivně myslel, že by touto stranou mohla být VV. Bohužel dnes už mohu uznat, že to byl omyl. Tato strana totiž ukázala, že amatérismus, korytářství a vlastní prospěch, dokázaly za krátkou chvíli pohřbít všechny ideály a možnosti změny politické kultury k lepšímu. Takže volit už je nebudu.
Tak kdo nám vlastně zbývá? Zdá se že nikdo.
A tak dokud se neobjeví strana, která by se taky zajímala o střední stav, tu tzv. páteř společnosti, která je v česku pěkně slaboučká a zohýbaná, budu dále tvrdit, že „Na bohaté kašlu a chudí mě nezajímají!“, o nás se taky nikdo nestará..
PS: Vím, že je to provokativní, ale o to tady jde nebo ne?
*Ilustrace použity se souhlasem autora
