Zelený čtvrtek má v sobě bohatství dávných symbolů a stop. Počínaje biblickým příběhem o vyjití z Egypta. Nejde však přitom o spor, která tradice je "lepší a pravější", je to jedna, stále vitální řeka.
...
...
Příběh o vysvobození z egyptského otroctví nelze vnímat jako doslovnou historickou zprávu. Jde o silný a trvale platný symbol pro každé lidské putování. Až po dnešek. A nadto, člověk sám putuje ve svém nitru a zápolí s různými pouty, jichž se potřebuje zbavit.
...
...
Prosím, poslechněte si zvláštně nostalgicky laděnou píseň Paula Simona American Tune. Je v ní znatelná inspirace hudebními motivy z Matoušových pašijí od J.S.Bacha. A její textové sdělení, to je krásná báseň!
...
Bez vnitřní svobody snadno upadáme do tisícerých nesvobod a závislostí. Až příliš snadno přehlédneme nové hrozby zotročení. Symptomy pak jsou smutek, nejistota, nespokojenost, neklid a sklony k agresivitě. Ani kdybyste si koupili stokrát víc věcí a zážitků, nepomůže to, ten smutek se vrátí ještě silněji. Jen podívejte, kolik je agresivity v internetovém "ringu". Kéž by aspoň ta zeslábla a pominula, jako jeden z důsledků stávajícího "zvláštního útlumu".
...
...
Nalezení vnitřní svobody je životně důležité. Svědectvím o tom je Jan Patočka. Věděl dobře, že veřejně projeveným kritickým postojem vůči komunistickému režimu riskuje život. Ale řekl, že když je jednou přesvědčen o určitých zásadách a hodnotách, musí být připraven přinést za ně oběti.
Podobné vymezení platí pro pravdu. Pravda není jenom určitým souborem tvrzení, na nichž se shodneme. Pravda je to, za co někdo ručí svým osobním bytím. A tím jsme zase u obsahu Zeleného čtvrtku a Velikonoc. Je zde Někdo. Ten, kdo svým životem pravdu garantuje."Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dává život za své přátele" (věta z evangelia svatého Jana, vztahující se ke dni, který si v naší době připomínáme jako Zelený čtvrtek)
...
...
Docela nedávno jsme žili po dobu symbolických, biblických 40 let v porobě pod cizí mocí, pod násilně a podvodně importovaným komunistickým režimem.
Nyní už třicet let putujeme a najednou se nestačíme divit. Jsme zaskočeni naší vlastní vnitřní pouští. A rafinovaným pokusem zatáhnout nás zpět do prakticky téhož zajetí, jen navenek malinko jinak přebarveného. Nezbývá než odolat vábení, které jakoby nás táhlo zpět do "bezpečí" v kleci.
...
...
Jen ten, kdo nalezl vnitřní svobodu, je schopen ve svobodných poměrech žít se vší zodpovědností a také s plnou radostí.
Ne o peníze, ale o svobodu a lidskou důstojnost jde vždy až na prvním místě.
...
...
...
Ptali se mnicha, který žije v náročné, asketické řeholi, proč k nim, do jejich kláštera lidé vstupují. Zda si myslí, že se tím pádem stanou lepšími a svatějšími. Odpověděl, že vůbec ne. "V klášteře žijí úplně stejní lotři jako všude jinde. Snad jediný rozdíl je v tom, že v klášteře se člověk snaží malinko pootočit své bytí k Bohu"
...
...
...
Ani náhodou nelze říci, že by svoboda a cesta k ní byla snadná. Něco o tom napovídá současný velice zvláštní "půst" nouzového stavu. Jsem si ale jistý, že to není zmražení a stagnace. Je to jako nezbytné zastavení a sbírání energie k další cestě. A jsou cesty, během nichž je potřeba zbavit se přebytečných věcí, aby člověk dosáhl cíle...
...
...
...
