Národy dvou dnes samostatných států zde jsou odedávna. Už více než tisíc let patříme k západní křesťanské civilizaci. Karel Kryl říká v jedné ze svých písní: "My byli jsme a budem".
...
Už po léta se 28. října aspoň na chvilku zastavím u pomníku padlých z první světové války. Byla to událost, která přinesla oslabení velkých impérií a umožnila ve svých důsledcích vznik několika nových států. Jejich národy to vnímaly jednoznačně jako obnovení svébytnosti a vysvobození z útisku: Pobaltské země, Polsko, Československo... Zmíněné země mají v něčem základním podobnou historii, obnovily svébytnost v roce 1918, pak o ni přišly, nebo nadlouho ztratily svobodu, byly o ni násilně obrány. Návrat svobody v roce 1989 (pro Pobaltí dokonce až později, v letech 1990 - 1991) je pro nás velkým milníkem a jedním z nejvzácnějších momentů novodobé historie.
...
Ta válka (prý "velká" - Grande Guerre) je trvalým mementem. Z naší malé vesnice, která měla na počátku 20. století kolem 150 - 170 obyvatel, zahynulo 19 lidí. Z mužů v dospělém věku více než třetina.
Je to silné varování zejména pro ty, kdo by snad chtěli znovu násilně "předělávat hranice" a "vymezovat své sféry vlivu". Jestliže byla první válka strašlivým krveprolitím, pak druhá byla vypuštěním apokalyptických běsů. Jaká by asi byla třetí? Který psychopat by na něco takového mohl vážně pomýšlet? Podobné hrůzy už nikdy. Jedinou možnou cestou je pokojný život ve svobodě a míru. Žije se nám dnes nejlépe za celou historii a je to díky svobodě.
Česká poslanecká sněmovna, ať už je jaká je, přinesla občanům pozoruhodný dar k oběma výročím. Je jím schválení 21. srpna jako památného dne obětí sovětské invaze. Plným právem. Protože to byla barbarská agrese doprovázená střelbou do bezbranných civilistů. Následovala okupace na 23 let a smutný propad do abnormalizace. Naše země a její obyvatelé se stali obětí bezohledného predátora. Nijak jinak to nazvat nelze. 21. srpen může být památkou všech těch, kdo si důsledky okupace odtrpěli na vlastní kůži, byli vyštváni do exilu nebo mláceni při demonstracích, nesměli dělat svoji práci, zažili perzekuci, byli zavíráni do vězení, trpěli fízlováním, režimním lámáním páteře a mravní devastací země. Je pro mne absolutně nepochopitelné, že se dnes někomu po té době stýská.
Pozitivním zjištěním je nevídané souznění napříč sněmovnou právě ve věci památného dne. Jediní, kdo hlasovali proti, byli komunisté. Jejich specifickým "dárkem" k 101. narozeninám země je cynizmus. Ani se nenamáhají skrývat, kým doopravdy jsou. Je jen dobře, že nedávno utržili se svým pokusem o zdanění restitučních náhrad morální debakl u Ústavního soudu.
...
Neuškodí připomenout, jak vypadaly oslavy 28. října v roce 1989. Komunisté si uspořádali "mejdan" na Václavském náměstí a zahráli si svoji Hydrocentrálu. "Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod". Pak ještě stihli rozehnat protestující občany, kteří se začali na Václaváku shromažďovat odpoledne. Mysleli si, že se jim podařilo znovu lidi zlomit násilím a že to mají v suchu. Ale šlo to už s nimi šupem dolů. Za necelý měsíc bylo po té jejich bitvě a po celé jejich permanentní válce proti vlastním lidem. Projeli všechno a museli odpochodovat. (Bratři v tancích se taky poroučeli... Moc se jim ale nechtělo.)
...
Osobní radostí je pro mne vyznamenání lidí jako Emil Boček, veterán druhé světové války, nejstarší československý žijící pilot RAF a Jan Jelínek (in memoriam), evangelický kazatel, který zachraňoval pronásledované lidi v době války a později se postavil na odpor komunistickému režimu, byl vězněn a nesměl působit v duchovní službě.
Svoboda je velká věc, není to bezstarostná jízda zadarmo v pomalovaném vláčku, kde vám personál servíruje koblížky do sytosti, jenom se vezete a potěšeně koukáte z oken na střídající se scenérii krajiny.
Než jen soubor nároků, práv a výsad, je svoboda mnohem více úkolem. Je závazkem a povinností. Úkolem krásným, vzrušujícím, každý den novým.
...
...
V oficiálních gratulacích ze zahraničí k 101. výročí vzniku Československa opakovaně zaznělo také blahopřání k 30. výročí vysvobození naší země z nadvlády komunistů. Máme vícenásobný důvod ke spokojenosti a radosti. Díky Bohu!.
...
