Zvláštní. Když dojde na výročí, anebo na úhelné chvíle v dějinách národa, často si vzpomínáme na Karla Kryla. Jsme pyšní, že takový člověk byl tak rád Čechem. Celý život i tu obrovskou část, kterou musel žít v cizině. Je to jako Cyranovský štít náš čistý. To nám ale nezabránilo, po jeho návratu chovat se tak, že radši umřel. Druhá strana pýchy národa. Je to jako v životě lidí. Každý z nás bývá na něco pyšný, a za něco se stydí - aspoň občas. Tady se z národního hlediska ke studu ještě nedošlo. Zato o výročích, to jsme kabrňáci!

Dano, mám radost, protože jste tak krásně zareagovala na moji zmínku o Krylovi. Tak výstižně!

Moc děkuji

Marku, moc pěkně napsáno. Mám však čím dál větší pocit, že zase jako národ potřebujeme další kopanec, abychom se tak nějak vzpamatovali a uvědomili si, koho volíme a proč.....

Karma.

Mám velké obavy, Tomáši, že na změnu se načekáme. A že asi budeme muset nejdříve pořádně padnout na hubu, jak píšete. Václav Klaus se v době svého premiérování neustále chvástal, že jsme ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi naprostí premianti a že děláme transformaci zdaleka nejlépe. Náš vděčný lid mu rád věřil... Vždyť ono je to tak fajn, myslet si, že jsme nejlepší, že ano.

A přitom - jako logický důsledek opilosti rohlíkem - jede v plném proudu neonormalizace. Vždyť se vlastně máme po materiální stránce dobře, tak co bychom chtěli. Nákupní koše v supermarketu přetékají, za což "zcela určitě, že určitě" vděčíme Babišovi se Zemanem.

Souběžně s tím ale značná část našich spoluobčanů vzdychá po plných hrncích masa z egyptského otroctví. Ve Vladislavském sále se v den státního svátku promenuji Filip s Okamurou A metál od prezidenta dostala mezi jiným taky paní donašečka StB. ANO, už je líp.

Snažil jsem se vybrat ke dni státního svátku to lepší, protože svoboda je obrovská věc a je třeba ji podpořit, trvat na ní, nenechat se o ni okrást. Nyní, mezi 13. a 20. říjnem, byl svátek stánků Sukkót. Prý bylo nezbytné, aby měl stan ve střeše otvor. Aby bylo v noci vědět hvězdy. Otevřené nebe nad hlavou, s hvězdami, mělo putujícímu lidu připomínat, jak velkým darem je svoboda.

Přání papeže Františka k státnímu svátku, zaslané prezidentovi České republiky:

Papež František‏ @CzPontifex 28. 10.

Víc

Je mi potěšením u příležitosti oslav národního svátku České republiky popřát mír a úspěch Vám i Vašim krajanům. Obracím se k Bohu, aby Vás doprovázel na cestě ke společnému dobru a bratrství. Z celého srdce se dovolávám hojnosti Božího požehnání:

Pěkně napsáno.

Pokud jde o to vyznamenání generála Bočka, zde se opět "vyznamenal" náš pan prezident, když další ocenění tohoto veterána zdůvodnil tak, že za ním ním generál Boček přišel a zeptal se ho, proč má "jen" Řád bílého lva III.třídy. Možná takový rozhovor proběhl, ale pokud by měl Zeman alespoň trochu empatie, nikdy by to takto neplácl během slavnostního předávání ocenění.

Ano, co se týče projevu prezidenta, máte naprostou pravdu. Raději to ani nebudu komentovat.

Nějak jsem si vzpomněl, jak pan Zeman kdysi na pouti na Velehradě dojemně promluvil o tom, že je třeba maximálně podpořit hospice. Skutek utek. Podporuje vládu, která bere hospice u huby.

Žiji si a jsem spokojen. Vůči sobě to poměřuji tím dříve prožitým. I se domnívám, že je to lepší jako u dvou přecházejících generací. Dědek znárodněn a otec trápen, protože říkal, že byl znárodněn. (To je přece logické). Pochopitelně i oni kus svého hezkého užili, protože měli rozum. Nechtěli měnit svět, nadšeně budovat, nebo používat prapodivné pojmy - Jako je např. Školní oběd, cestování důchodců, zdarma, aj.

V podstatě byli nesmírně přízemní ! Nebudovali - hospodařili, nevěřili režimu - věřili na výchovu a svůj křest. Nevěřili na beztřídní společnost - věřili na základ základu - rodinu. Zjistili a taky mi to pak říkali, že k tomu potřebují ještě něco ! Aby byli Svobodni. Dětsky jsem bonmotoval - "Tak proč jste se ženili"? Děd klasicky zalomil ruce své a otec protočil zrak za brejlemi. (To si to zase vyposlechne, jak vychovává) ! Já myslím, že vychoval dobře - Bez Svody - Nelze žít. Pak se i svobodný člověk dobrovolně ožení - dobrovolně zotročí povinnostmi. Tu režimem nabízenou Svobodu, nahradí tou svou - Pak se to dá vyjádřit i matematicky - Viz nadpis. 101 + 30 !

Jedno vážné zamyšleni, které se v určitém smyslu také váže k obsahu mého blogu:

http://www.jansokol.cz/2014/03/radlovo-pojeti-naro.../

Karma

K té svébytnosti - sledovala jsem včera večer hlavní zprávy na slovenské "jedničce". Paní prezidentka Čaputová položila věnce k památníkům TGM a R.Štefánika. Vzpomínky se zúčastnilo asi 100 lidí. Dlouho jsem byla smutná. Jenom v pořadu Milujem Slovensko zaznělo jaké by asi dnes bylo Slovensko bez Československa".

Před nějakým časem. tuším ještě za premiérky Ivety Radičové, byla 28. října v Bratislavě slavnostně odhalena socha prezidenta Masaryka. Náměstí bylo plné. Ale televizní kamery zabraly malý hlouček extremistických křiklounů s holými lebkami, kteří nadávali na "čehuny". Navíc byl ten záběr udělaný schválně tak, aby malý hlouček vypadal velký a zakrýval tu skutečnou událost, tu skutečnou scenérii krásné, důstojné oslavy s náměstím plným pokojných slavících lidí.

Vím velmi dobře, že Slovensko bez Československa by dnes asi jen sotva bylo tím, čím je. A naprostá většina jeho občanů to ví.

Ano, díky Bohu za to , můžeme si k "naší době" gratulovat...

. Díky, tohle je asi potřeba pořád připomínat. Přirovnání k jízdě ve vláčku je taky trefné. Ano, nejen sedět, vézt se a čekat na koblihy od personálu. Ten vláček se ve svobodě musí řídit, protože hrozí, že se nabourá, vykolejí nebo vjede na slepou kolej. Je potřeba provádět mu údržbu, s rozmyslem nastavovat výhybky, starat se o koleje, platit jízdné, nedělat nepořádek pod sedadlem. A pak je možné si vychutnat ty koblihy, pohled do krajiny a se spolucestujícími si pochvalovat, jak se nám dobře jede. Až si tohle většina cestujících uvědomí, snad už nebudou vzpomínat na časy, kdy se sice o vláček ani koleje starat nemuseli, ale ve vláčku byl svinčík, jeho jízdní řád byl spíš jen stranickou deklarací, a pro ty koblihy se muselo vyběhnout na nádraží.

Muselo se pro ně vyběhnout na nádraží a většinou stejně nebyly