Tož belo Francinovi oštarný, že nemuže jit do hospudke a dát si točeny letovelsky. Tak odlal hřebikem dirko do respirátora co mo ošela Eliška z padesát let stary dochne. (Ve starym péřo zdechne čínské bacil v momento!)
Stréc Francin měl na huře oloženó slamo od loňska, jak bele žňa. Tož si z tý slame odlal brčko a strčel ho do dirke v respirátoro, Pak otevřel sklinko s pivem, nalil do pulitro a ož sál jak čmelák!
...
...
Ale nejak se mo to zvrtlo zrovna kdež slešel mlovit prezidenta z televizóro. A ož bel koberec mokré od piva.. Eliška spráskla rokama a ječela: "Te seš ale Franicne koronované mezolán!".
Francin se orazel a mlaštěl tó róškó z dochne na zem, že si radš sežene nanovlákno. No ale na to se Eliška teprvá rozdivočela, že ona není žádná nána a vlákno ož vubec ne!
Farncin se zarazel. "Ale tož milá Eliško, to se tě omlóvám, te fakt néseš žádny vlákno ale moje krásná Hanačka jaksepatří"
...
A řekl jí poézijo od pana prostijovskyho starosto Překrela:
"Eliško, te seš neóroko!
Jak na slonko paví oko,
a ba jako podzem, zema
(každé rád se těší s něma!)
v očích trnke, vlas jak tíne,
čelo tajak padlé sníh,
čerstvóčká jak šépek v polo
a jak větr na topolo
rozverná a samé smích!"
...
Na to se Eliška rozzářela jak sloničkářka a ož bel v domě pokuj.
...
...
...
...
...
________________________________________________________
Báseň v texto je z knížke Haná a Romža od věhlasnýho prostijovskyho starosto Ondřeje Přikryla (1862-1936) velkýho propagátora hanáčtine.
....
...
