Nešťastný omyl s nešťastnými následky. Vandalizmus je vždy špatně, ať už mluvíme o rovině kulturní, morální či duchovní. ("Znič národu kulturu a zmocníš se jeho duše")
____________________________________________________________________
1/ Mariánský sloup byl vzácnou uměleckou a kulturní památkou. Zároveň byl významnou dominantou a záchytným bodem v rozlehlém prostoru Staroměstského náměstí. Autorem jeho výzdoby byl známý raně barokní sochař Jan Jiří Bendl.
(Základní informace o Mariánském sloupu zde)
_____________________________________________________________________
2/ Cílem vandalského činu ze 3. listopadu 1918 snad mělo být jakési "historické zadostiučinění"
Staroměstský Mariánský sloup byl omylem považován za pomník vítězství císařské (katolické) strany na Bílé Hoře. Prý dokonce měl být "ztělesněním poroby českého národa zavilými Habsburky"... Nešlo však jenom o jakousi živelnou lidovou akci. V jejím pozadí velice pravděpodobně stáli někteří politici. Franta Sauer se odvolával na podporu z řad české sociální demokracie a Národně Socialistické strany. Ani stopa bolševizmu (či anarchokomunizmu) není úplně zanedbatelná.
Pravda je taková, že sloup byl vztyčen na poděkování za záchranu Starého města pražského před Švédy. Zajímavou souvislost s tím má obraz Panny Marie Rynecké . Prosím, odkaz si rozklikněte, stojí za přečtení.
Podle jedné z pověstí nesl při obraně města obraz na své hrudi staroměstský purkmistr Mikuláš František Turek ze Štrumfeldu a Rosenthalu. Obraz byl později uložen v nice uvnitř mariánského sloupu. Od zkázy byl uchráněn na poslední chvíli díky pohotovému zásahu týnského faráře Františka Černého.
Co se stane, když vezme věci do rukou rozvášněný dav, naznačuje epizoda s paní, která si lehla na zem, aby stržení sloupu zabránila. Následoval povyk, že se má sloup shodit a pohřbít jím tu "bláznivou ženskou" Po stržení sloupu se dav vydal směrem ke Karlovu mostu, s úmyslem shazovat do Vltavy sochy, ale tam už byl naštěstí zastaven vojskem.
https://www.novinky.cz/veda-skoly/453262-kdyz-se-v-praze-kacel-mariansky-sloup.html
Každý skutek má své důsledky. Vnitřní podstatou jde o podobné zákony, jaké platí ve fyzice. Čím větší strom pokácíte, tím větší rachot a dalekosáhlejší dozvuky. První republika skončila na podzim 1938, za necelých 20 let od zničení Mariánského sloupu. Prvorepubliková demokratická tradice Československa se už potom nikdy naplno neobnovila.
A za necelých třicet let od vandalského ikonoklastického činu se na Staroměstském náměstí odehrála temná maškaráda únorového puče r. 1948, za přítomnosti velkého davu a šiků "ozbrojené pěsti dělnického lidu".
Příběh o Mariánském sloupu se odvíjí dodnes
Věc je stále živá a vyžaduje si citlivost. Nejde přitom vůbec o samotné prosazení myšlenky sloup na původním místě znovu vybudovat. Jde o mnohem víc. Je nezbytné odmítnout opakované živení dávného konfesního rozbroje. Usmiřování uvnitř společnosti má pokračovat. V historické tradici máme velké osobnosti nejrůznějších vyznání a přesvědčení. Ty mohou v našem vědomí koexistovat pokojně a smírně. Je potřeba vynášet na světlo to dobré, co tito lidé dokázali. Vždyť právě to patří k základům naší historie. Lepší je ten, kdo studnu vykopal, než ten, kdo ji zamořil špínou a nakonec zasypal. Potřebujeme vyčistit studny, obnovit otevřený, pozitivně nasměrovaný rozhovor.
.......
.......
