5. říjen 2019 je výročím nedožitých 83. narozenin Václava Havla. Hlavně jemu a jeho odkazu je věnována tato vzpomínka.
...
Citace v názvu blogu se váže k vystoupení Petra Pitharta z 5.10.2016 v Rudolfinu u příležitosti slavnostního koncertu k uctění památky Václava Havla v den jeho nedožitých 80. narozenin ("Račím pochodem se vzdalujeme Západu,") Jsem přesvědčený, že Václav Havel by se základním poselstvím Pithartova projevu velice souzněl
Rudolfinum je spojnicí. Tamtéž zazněl v prosinci 1997 Havlův známý projev, který vystihl řadu kritických momentů počátečního období transformace země po pádu komunistického režimu.
https://archiv.ihned.cz/c1-932551-z-projevu-prezidenta-vaclava-havla-k-poslancum-a-senatorum-v-rudolfinu
Václav Havel v říjnu 1997 vyslovil diagnózu stavu společnosti a ukázal na spletenec příčin a symptomů. U normálních politiků a v normální společnosti by to snad mohlo vyvolat sebereflexi a snahu takový nedobrý vývoj korigovat. Ale nestalo se. Naopak, u lidí kritikou dotčených to vyvolalo velkou nevoli a jejich zášť se obrátila proti Havlovi. Mimochodem pán tehdy nejvíce potrefený právě v poslední době stupňuje nenávistné výpady proti V. Havlovi... Zbaběle špiní člověka, který se už nemůže bránit. Zatímco současný prezident projevil snad aspoň kousek svědomí, když ve svém projevu ve Vladislavském sále 28. října 2019 Václava Havla zmínil v pozitivním smyslu, že i on si zaslouží ocenění.
Ale přesto prezident Zeman v den státního svátku vyznamenal lidi systémově "úplně jiné" a vynechal (zapomněl?) významné osobnosti disentu, (signatáře Charty a představitele Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných - VONS a významné postavy z řad církví a náboženských společností, atd.), kteří se postavili komunistickému režimu, vytrpěli si za to pronásledování a věznění nebo byli dokonce vyštváni do zahraničí. (Viz např Akce asanace). A přitom právě 30. výročí pádu komunistického režimu bylo a je skvělou příležitostí vyznamenat tyto lidi a vyzvednout tím jejich příklad občanské statečnosti.
Čelíme dnes pokusům ukrást občanům naší země 17. listopad. Role těch kdo osvědčili velkou osobní statečnost, přinesli za svobodu oběti a přispěli k pádu totalitního režimu, je dnes často zpochybňována a bagatelizována. Jsou dokonce z určitých "specifických míst" vystaveni nenávisti a posměchu. Anebo pokusům o vytěsnění z povědomí společnosti Režim se prý zhroutil sám a disidenti údajně nic neznamenali. Je to sprostá, do nebe volající lež. Kdyby to byla pravda, pak by režim nerozpoutal hysterický hon na chartisty. Nezavíral by své odpůrce do vězení, nepořádal by na ně kolové hony a vlnu zatýkání při každém významném výročí. Vždyť ještě 28. října 1989 komunistický režim pozavíral do cel předběžného zadržení prakticky všechny disidenty, Žejo, komunisté se jejich "bezvýznamnosti" asi až tak báli, že je museli "strčit do klády".
"... Jakékoli dobré lidské soužití i jakákoli prosperita jsou myslitelné jen tehdy, budou-li panovat v různých oblastech života jasná, dobrá a všem srozumitelná pravidla a budou-li tato pravidla obecně respektována. Respekt k nim lze zajisté posílit rychlým a přísným trestáním jejich porušování, nicméně to je a vždycky bude jen posila takříkajíc pomocná. Hlavní je, aby tento respekt zdomácněl v lidských myslích. Jinými slovy: Bez všestranné kultivace mravního řádu nemáme šanci na klid, stabilitu, spokojenost a prosperitu."
(z projevu Václava Havla v prosinci 1997)
Pane prezidente Havle, chybíte nám...
..
_________________________________________________________________..
Dodatek pod čarou
1/ Krásný příběh o dívce z ikonické fotografie ze 17. listopadu 1989 a zároveň pozoruhodné svědectví o dění na Národní třídě večer 17. listopadu 1989
...
...
