Ad. pan Beneš v.s. pan Trizuljak níže. Nijak nezpochybňuji odvahu a integritu disidentů a ani jistou odvahu těch, co šli v listopadu na Národní třídu. Pravda ( ochotně zapomenutá zvláště mezi progresivními lidmi) je ovšem taková, že Říši zla porazily USA v čele s prezidentem R. Reaganem. Jak nás v rámci ceny za porážku Hitlerovského Německa nechaly bolševikům, tak nás jich zase zbavily. Byl to ale pouze druhotný efekt ekonomické porážky SSSR.

Děkuji za slova o pádu Říše zla. Jsou výstižná.

Gorbačovova snaha o reformu přišla pozdě. Narůstající odpor lidí už komunisté nemohli zvládnout. Ukázalo se znovu, tak jako v roce 1968, že komunizmus je nereformovatelný. Smetla ho vůle lidí. A velmi příhodně se to potkalo s osobnostmi, jako Jan Pavel II., Reagan, Gorbačov, Thatcherová, Kohl, atd. Tito lidé se mohli přičinit o změnu, protože se opírali o vůli lidí a také o odvahu a osobnostní integritu disidentů, československých, polských, maďarských, litevských... Velmi příhodně se to sešlo!

Definitivnímu pádu předcházela vnitřní devastace a morální rozpad systému. Probíhala ruská naprosto idiotská válka v Afghánistánu, která začala už v roce 1979 a nekonečně se vlekla. Vzniklo protestní hnutí matek padlých vojáků. Starci z Kremlu umírali jeden po druhém, Brežněv, Andropov, Černěnko. V Polsku vznikla Solidarita, která nakonec i přes brutální represe postupně ovládla společnost zdola. V Maďarsku byl také výrazný disent, ale zároveň i ochota vlády k nějakému tuhému režimu nebyla valná. Maďaři se postupně stali nejlaxnějším článkem údajné nerozborné jednoty celého toho cirkusu. Narůstala touha občanů NDR skoncovat s komunistickým systémem. U nás vznikla už v roce 1977 Charta, a sílila také vůle věřících lidí k odporu. Vzpomenu známou pouť na Velehradě 1985, na níž lidé vypískali komunistické papaláše, nebo pozdější petici Augustina Navrátila, žádající náboženskou svobodu, kterou podepsalo více než šest set tisíc lidí. Vazalské, kolaborantské režimy v řadě Ruskem porobených zemí by to rády řešily brutální silou, ale už nemohly. Nakonec i Jaruzelského stanné právo nedosáhlo konečný úspěch. Prostě ty zločinné režimy už ztrácely dech a musely se lidí bát, aby je nepodráždily příliš. A fakticky už ani neměly z čeho své občany "uplácet", jakous-takous životní úrovní, protože jely na dluh. Komunistický systém se vyčerpal morálně i ekonomicky.

Zasloužená karma

̈Děkuji, Jene

Dnes se mi dostala do rukou nádherná, velmi obsažná publikace, kterou zpracovala Ostravská univerzita v roce 2019. Nese název "Horo krásná, spanilá!" Kniha je sbírkou poutních písní z Moravy z období 1600-1850 a provází ji dokumentace nesčetných moravských kostelů a poutních míst (i těch zasutých, méně známých). Většina z nich je po letitém komunistickém pustošení dnes krásně opravená a dýchají, fungují, lidé je navštěvují.

I PROTO A PRÁVĚ PROTO, že se celý ten zázrak obnovy stal, že máme svobodu, díky níž můžeme znovu o posvátná místa náležitě pečovat, že se obnovuje jejich duchovní puls, a také proto, že o tom všem můžeme svobodně mluvit a publikovat, PŮJDU VELICE RÁD A S VELKOU VDĚČNOSTÍ OSLAVIT PAMÁTKU 17. LISTOPADU. Zlom v listopadu 1989 je nekrásnějším a nejvýznamnějším momentem našich novodobých dějin. A vězte, že o tuto svobodu se zasloužili právě lidé jako Tomáš Halík, Václav Havel, Václav Malý a mnoho, mnoho dalších.

Komunistický režim padl téměř současně v deseti zemích.

Jejich abecední pořadí:

Albánie, Bulharsko, Československo, Jugoslávie, Maďarsko, Mongolsko, NDR, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz.

To rozhodně nebyla zásluha toho či onoho disidenta. To bylo celkové zemětřesení celého systému.

Tady nejde o to, zda zastavíme ústup směr na východ. Žádný takový ústup neexistuje.

Tady jde o to, aby Evropa se sama nestala novým Východem nebo novou Afrikou.

No, zatím se příliš mnoho lidí snaží aby to tak bylo.

Nojo, ale na západě jsou proti Západní úplně stejně jako ti na východě.

Co s tím?

Víte, základní finta je, že lidé to západ nebo východ používají pouze geograficky ale ono jde o civilizaci, tedy Západ nebo Východ! A já, co se týče toho Západu, nejsem vůbec optimistický! Má příliš mnoho vnějších, to měl vždycky, ale hlavně vnitřních nepřátel.

Děkuji za zajímavý námět, pane Jašku. V mnohém s ním souzním. V projevu pana Pitharta je velmi jasně a konkrétně uvedené varování našim politikům, aby zastavili své račí couvání na Východ (na Východ v civilizačním, kulturním a zcela mimokřesťanském totalitním nastavení. "Východ" je v tomto smyslu úplně jiná mentalita, která je s naší kulturou nekompatibilní a pro niž nemá lidský život, ani důstojnost a jedinečnost lidské osoby žádnou cenu. Obchodování, turistika, výměna na umělecké rovině, to ano. Ale striktně na rovině "já pán, ty pán". Opakovaně si můžeme povšimnout, že ten, kdo takový postoj dá najevo, je více respektován, zatímco ti, kdo asijským despotům podlézají, si od nich vyslouží jenom pohrdání. Budou jistě "použiti", ale pak bez úcty odhozeni jako nedůstojní a nepotřební. Před tím varuje nejenom Petr Pithart.

A co se týče Evropy, máte pravdu, jsou v ní protichůdné proudy.Tím více je třeba podpořit ty, které odedávna tvořily životaschopný pilíř evropské civilizace. Což ale v žádném případě nedosáhneme podlézáním "Asii". Žádný despotický ani autokratický vládce Evropě nepomůže, protože despocie se Evropa už dávno zbavila a dokázala překonat i děsivé pokusy o její návrat (viz Hitler a Stalin, atd.)

Ale on má Václav Klaus pravdu. Komunismus se prostě rozpadl, protože byl jeho čas a Gorby popustil uzdu. Nebo myslíte, že problém KLDR spočívá pouze v tom, že tam mají málo a nekvalitní disidenty?

Pane Šolci, máte jedinečnoou možnost přestěhovat se do KLDR, když ji tady tak hezky dáváte za vzor.

Pěkný článek. Málo se připomínají myšlenky, které Havel zastával a kritiku kterou měl k činům tehdejších politikům. Je zajímavý je ten zpětný pohled, jak měl ve většině věcí pravdu.

Vynikající je také jeho projev o svobodě a nesvobodě na Foru 2000 ze 14. listopadu 2009. Je to o lidech, jak k jedné či druhé realitě tíhnou. A o autokratických politicích, jak nejistotu v lidech rozdmychávají. Myslím, že tento Havlův projev je nesmírně aktuální pro dnešní dny.

https://www.youtube.com/watch?v=xIqt4cUoDcQ

Když tak připomínáte ten "slavný" projev v Rudolfinu roku 1997. Bylo to první veřejné vystoupení pana Havla v roce 1997 adresované občanům ČR. Těch deset měsíců před tím byl plně zaměstnán vlastním zdravotním stavem, nechutnými tahanicemi o dědictví s vlastním bratrem a snahou obhájit mírně řečeno nerozumné jednání jeho novomanželky. Dokonce ani povodeň na Moravě nebyla dostatečně silnou událostí, aby ji vůbec vzal na vědomí.

V tom projevu zhodnotil vývoj v naší zemi od roku 1989. Když hovořil o tom, co všechno bylo uděláno blbě, zcela správně hovořil v první osobě množného čísla, takže to vypadalo, že si je vědom, že jako nejvyšší ústavní činitel se na tom všem osobně podílel i on.

Po tak zdrcující sebekritice měla logicky následovat omluva občanům a rezignace ještě před koncen mandátu. Ale nějak se nestalo, takže ten projev vlastně byla jen estráda pro zahájení volební kampaně pro další (snad čtvrté?) volební období.

Není divu, že mnozí z lidí, kteří v té době ještě měli nějaké iluze, je tenkrát ztrtatili.