Zastavím se u jedné zajímavé shody mezi obdobím adventu a postní dobou před Velikonocemi. V obou časových cyklech najdeme jednu neděli se symbolikou radosti, která je podpořena barevností nachových nebo světle purpurových tónů.
...
...
V předchozím blogu jsem zmínil podobenství Marka Váchy, o kapitánovi, který ve svízelné situaci, za divoké bouře, hodil náklad zlata do moře a zachránil tak životy členů posádky..
Připomíná mi to smysl půstu, nyní zesíleného o řadu restrikcí spojených s prevencí šíření pandemie. Jde o záchranu životů, proto je třeba vzdát se načas mnoha věcí. Každé postní období však má svůj konec a tohle zvláštní taky skončí.
Nutí nás to jít na dřeň bytí, umět se odpoutat od toho, na čem si zakládáme. Například, komu je "svaté" jít do kostela, najednou nemůže. A komu je "svaté" třeba chodit na fotbal, nebo vyrazit o víkendu s celou rodinou, taky nemůže. Kdo miluje divadlo a koncerty, tak nemůže... Máme šanci na čas odložit spoustu věcí a možností, které jinak považujeme za samozřejmost. Můžeme také přitom hledat jejich hlubší hodnotu.
Svoboda od závislosti na "věcech", abychom znovu žili. Je to cesta k radosti a plnosti.
...
Velmi rád připojím starou českou adventní píseň Rosu dejte, ó nebesa, v podání vokální skupiny Euphonics z Výmaru. Navozuje při poslechu vjem křišťálové průzračnosti. I když je adventní, vnitřně mi sedí také k předvelikonočnímu očekávání...
...
Smyslem postního období není smutnit a umazat si tvář popelem. Ani postní odříkání samo o sobě není cílem. Smyslem a cílem je otevřít srdce.
...
...
