Nepříliš veselá vzpomínka na osamělého starého muže s minulostí, o níž sousedé věděli. Pro něj bohužel.
...
V roce 1968 jsme s kamarády občas čutali na dvorku mezi činžáky z 50. let. Bydlel jsem jinde, docházel jsem jenom na klukovský fotbálek. Bylo živo a veselo, téměř každé odpoledne tam byla sportovně naladěná parta.
V přízemí jednoho z domů nedaleko plácku bývalo otevřené okno a občas se v něm hnula záclona. Místní kluci říkali, že tam bydlí "Hubišťák", který všechno a stále bedlivě sleduje. Na dotaz, kdo to je, vykládali příběh o člověku, který měl pověst, že byl v padesátých letech bachařem a prý proslul tím, že lidi surově mlátil. Přezdívku mu dali vězňové. Na tom malém sídlišti, už jako důchodce, se z pochopitelných důvodů snažil svoji minulost tajit. Shodou okolností však bydlel nedaleko odtud jeden bývalý politický vězeň, který toho člověka poznal. Pamatoval si jeho chování a nenechal si to pro sebe. Zvěst se roznesla, byl rok 1968, o mnoha věcech z nedávné minulosti se mluvilo otevřeně.
Na dvorku, u klukovského fotbalu, se najednou přihodila ta věc. Z domu vyběhl zvláštní člověk. Pocitově černá postava. Vletěl doprostřed hloučku a kluky, které si asi předtím z okna vyhlédl, začal mlátit hlava nehlava. Byli to ti dva, kteří o něm mluvili.
Ale to víte, rychlonozí kluci. Nenechali se, uhýbali a vždy mu kousek utekli. Dohromady nikomu ani moc neublížil, jen nějaká modřina z toho byla. Chvíli ještě máchal rukama, řval, že si to všichni odskáčou a zmizel v domě. Okno jeho bytu v přízemí zůstalo otevřené, záclona se jako obvykle občas pohnula... V ten den jsme fotbálek rychle zabalili. Svým způsobem to mohlo být komické, málem jak z filmů s Louisem de Funésem, ale nikdo se nesmál, byli jsme v šoku.
Neznám jméno, nevím, kde přesně ten člověk předtím působil. Nechtěl bych být v jeho kůži ani co do minulosti, ani co do vědomí sousedů o ní. Také nevím nic o jeho dalších osudech. Tuším, že se odstěhoval jinam. A nechci to nijak dál hodnotit, natož soudit.
"Mysli na to, že ti při posledním soudu promítnou všechny tvé vtipy", řekl prý Charlie Chaplin
...
(Příběh je skutečný, některé detaily a přezdívka jsou záměrně pozměněné)
...
...
...
