Hvězdní ekonomičtí stratégové, spolu s nejvšeznalejšími televizními redaktory, začínají šetrného občana morálně vydírat. Hanba! Nenakupující občan je brzdou ekonomického rozvoje!
Varování pro laskavého čtenáře. Hlavním žánrem tohoto blogu je naprosto blbá (občas i hořká) nadsázka.
Známá věc: během covidu se kvůli restrikcím chodilo mnohem méně po nákupech. A stejně tak díky dobrovolnému omezení pohybu na veřejnosti z obavy před nákazou. Kromě toho vás doba nejistá spontánně přiměje odložit některé jinak užitečné nákupy na později. A tu se najedou ukázalo, že u lidí v naší zemi výrazně stouply úspory.
Geniální "ekonomičtí stratégové" a ještě geniálnější "ekonomičtí redaktoři" začali bít na poplach. Hrůza! U lidí jsou peníze! Sodoma a Gomora! S tím se MUSÍ něco dělat!
Nepamatuji, že by se někdo obtěžoval občanům říci, že samotný fakt rozvážnosti a šetrnosti je pro celou společnost výrazným stabilizačním faktorem. Řecké slovo "oikós", které je základem pojmu "ekonomie" znamená domov. Jde tedy mnohem více o pocit bezpečí a domova, než o protáčení komodit a finančních zdrojů. To druhé je jistě taky legální a pochopitelné, ale vždy ve funkci vůči domovu. Ve službě základní jistoty a bezpečí.
Rozvážný občan se solidními úsporami je sám do značné míry zajištěn. Proto může být oporou svobodné společnosti. Nepodlehne hned tak nějakému populistickému strašení. Občanské ctnosti jsou velkou, zcela mimořádnou zárukou zdravé ekonomiky a dobrých, stabilních poměrů. Skvělý morální kapitál pro celou společnost.
Navíc, úspory v bankách neleží nečinně; banky s nimi (doufám) rozumně hospodaří, aby se zhodnocovaly. Což má přinášet prospěch jak střadatelům, tak bance. Při naprosto základním normálním uvažování jsou úspory pozitivní věcí. Včetně možnosti být také jedním ze zdrojů prostředků pro investice. I kdyby peníze jen takzvaně "ležely" dobře ukryté v nějakém fondu na horší časy, pak i to je stabilizační faktor a vůbec to nejsou "volné peníze na trhu", které by mohly působit jako inflační riziko.
Vzdor tomu všemu "stratégové" zvolili "hon na občana a jeho peníze" za pomoci strašáka inflace. Zvrácenost spočívá v tom, že pozitivní fakt (lidé mají určité peníze a tím pádem i určité existenční jistoty) je označen za negativum a hrozbu. Jakoby se hlavní přemýšlení naprosto debilně soustředilo na cestičky, jak z lidí jejich úspory co nejrychleji vyrazit anebo je znehodnotit. Mimoděk to připomíná dva tragikomické kalky z dob permanentně krachující komunistické (ne)ekonomiky: "Zbožně peněžní vztahy" a "odčerpávání kupní síly obyvatelstva".
V politice nastává zásadní "boj o věčnou záchranu lidského rodu", v němž posvátnou mantrou je "občanova peněženka". ("Naše opatření se brzy projeví na občanově peněžence") Politici slibují, jak ji naplní a "experti" kují plány na její vyluxovaní. Protože podle nich, jak popsáno níže, je to asi jediným možným zdrojem oživení ekonomiky.
Přišly další bolavé události, viz agrese proti Ukrajině, atd. Logicky nastal skokový růst ceny energií, ale brzy se ukázalo, že pokud by opravdu byla dobrá vůle, pak je světový trh schopen daný cenový skok během několika měsíců vyvážit. Hysterie je zbytečná, mnohem potřebnější je pokoj a rozvaha. Tím jsme znovu u občanských ctností. Zdrojů fosilních paliv, na nichž je dosud trh s energiemi životně závislý, je k dispozici mnohanásobně víc, než je aktuální celosvětová spotřeba. Není tedy žádný racionální důvod držet ceny energií tak nesmyslně vysoko. Přesto všechno se i nadále dějí všemožné kejkle, aby se udržely co nejvýš.
Povyk o inflaci vesele pokračuje, dokonce i lidumilná televize zavedla rubriku Drazdra, jejímž jediným cílem patrně bylo šíření komických výkřiků: "prudké, zdražování, dramatické zdrrražování, drrrastické zdrrražování" :-D
A ejhle, občané dosud reagují s ctností rozumu. Šetří, nakupují jen věci nezbytné. Rozumný, neutrácející občan je stabilizačním faktorem. Taky ale nemá ani příliš kam sáhnout, když se mezitím udál likvidační útok na jeho úspory skrze neomluvitelně vysoké ceny energií.
Čímž se znovu odhaluje, jak je ekonomika mnohem více morální kategorií, než jen nějakými chytrými či méně chytrými "toky peněz a komodit". Pro solidní ekonomiku se musí dlouhodobě budovat prostředí důvěry, spolehlivosti a určité základní cti (naprostý opak věrolomnosti). Štvaní, zneklidňování, strašení, atd., jsou samy o sobě destabilizujícím, ekonomice (a nejenom jí) velmi nepřejícím faktorem.
Ovšem "stratégové" se i nadále můžou zbláznit ze snahy, jak nešťastníka, šetrného občana uhnat. Prý "aby konečně začal nakupovat".
Nyní dokonce začínají morálně vydírat. Objevili totiž, že nenakupující občan je prý brzdou ekonomiky! Občan je povinen znásobit nakupování, aby zachránil ekonomiku! Nebohé firmy totiž musejí kvůli šetrnému občanovi zavírat! Ubohé děti jejich majitele asi nebudou mít nic pod stromečkem. Hanba! Nenakupující občan ohrožuje sociální standard dětí kdejakého "velkého ekonoma" a "kapitána průmyslu"!
Nezbývá mi, než poprosit milé spoluobčany, aby tu šetrnost dál vydrželi. Rozvážnost a opatrnost je zde výrazným protiinflačním faktorem. Pokud někdo valí za vysoké ceny do obchodů něco, bez čeho se i dál objedeme, pak ať si to klidně a svobodně odejde prodávat někam jinam. Jeho vysněný "oikós" patrně bude tam, kde mu to někdo bude kupovat.
Opravdu však nevím, co si počneme s nemravností dodavatelů základních energií, kteří v podstatě mají monopol. Skutečná konkurence neexistuje, proto jsou si až příliš jistí tím, že elektřinu a plyn potřebujeme a nemáme příliš kam uhnout. I tam platí jen a jen šetrnost. Mnozí jsme se jí jakž-takž naučili.
Tím větší je v daných souvislostech radost z krásného, dlouhého podzimu, kdy nebylo třeba topit
...
