Na Nový rok vše při starém. Vždyť je to pěkné, žádoucí a chvályhodné, že se tradiční hodnoty tak ctí a zachovávají. Některé se dokonce dál rozrůstají a posilují. Ideální stav.
Varování pro laskavé čtenáře. Převážným žánrem blogu je nejapná, hořká nadsázka.
Ve jménu nejhlubších tradic, od Ivana Hrozného po Stalina, létají stovky ruských raket na ukrajinská města. Bratr na bratra. Tradičně v noci, žejo, když jsou ty Vánoce. Jde přeci o suďbu otěčestva, jak to k Novému roku řekl báťuška. Před rokem to byla ponejvíce palba na energetickou infrastrukturu. Letos se "tradiční hodnoty" bombardování rozrůstají stále více na sídliště, školy, nemocnice... Dráhy střel jsou naplánovány tak, aby napáchaly co největší škody. Ach, potěš nás dobré nebe, jestliže by suďba otěčestva měla záviset na tom, kolik měst ono otěčestvo vybombarduje v sousední zemi.
Zatímco monsieur Macron labužnicky požil několik makronek a poté stejně tak elegantně, s mimořádným estetickým vkusem a filosofickým vzděláním ze Sorbonny napomenul Izrael, aby se zdržel eskalace konfliktu na Blízkém Východě. Nikde ani slůvko výtky vůči Rusku ohledně jeho terorizování ukrajinského obyvatelstva. (Denně tam umírají děti...)
Nějak tak podobně i ušlechtilý s. António Manuel de Oliveira Guterres velmi tradičně napomíná Izrael kdykoliv si zamane. Spolehlivou fundamentální hodnotou OSN je, že nezvedne hlas na obranu strádajících lidí v Ukrajině. Je smutnou tradicí, že napadená země, bránící se agresi za obrovských obětí a utrpení lidí, nenajde zastání. Nezastane se ani (z)rada bezpečnosti OSN. Napomenout Rusko? Fujky, fujky, něco tak neslušného by bylo porušením veškerých dávných tradic! (Ale příklad hodný následování by se našel, kdyby se chtělo. V prosinci 1939 Společenství národů vyloučilo ze svých řad Stalinův Sovětský svaz za agresi proti Finsku)
Mezinárodní olympijský výbor je už tradičně velmi lidumilný. Vůbec mu nevadí, že ukrajinští sportovci umírají při obraně své země. Zato však má útlocitnou starost, aby sportovci ze země agresora na olympiádu mohli.
........................................................
Zatímco u nás hrubě zklamaly takzvané "řetězce", když ohlásily, že nebudou zdražovat potraviny do takové výše, jakou prorokovaly koncem roku. Je to hanebný progresizmus, takhle se nedržet zavedených dobrých zvyklostí!
Ale mnohem spíše má na tom zásluhu český občan, jehož rozumnost a šetrnost se už stává tradicí. Veřejně(bez)právní televize se mohla přetrhnout, aby lidi uhnala a donutila je "roznakupovat se". A ono nic. Ani nejbizarnější "ekonomičtí experti", kdovíkde je televize našla, s občanem nepohli! Kolem Vánoc se přeci jenom cosi kupovalo, ale celkový trend šetrnosti mluví jasně a svátky to nevytrhly. Že by se tedy občan stal vychovatelem nenapapaných agropotravinokomplexníků?
Ani tradiční (rozuměj velmi konzervativní) role televize se nesmí podcenit. Chrlí na chudáka občana od rána do večera samé hrůzy: migranti, teror, drastické zdražování, zemětřesení, sopečné erupce, přírodní živly, vichřice, povodně, globální oteplení, tsunami, inflace, "krizové prognózy", vraždy, autonehody, recyklované vzpomínky na kdejakou dávnou pohromu, atd. Vyděšený občan pak logicky šetří. To málo, co má, odloží bokem na horší časy. Celý systém by se ještě mohl dál vylepšit, pak by naše milovaná televize mohla dostat i přední světové ceny za přínos pro ekonomiku v boji proti inflaci.
Závěrem vážně. Při tragických událostech se najednou ukáže jedna krásná, myslím, že opravdu tradiční vlastnost lidí u nás. Dobré srdce. Velká schopnost soudržnosti, soucítění i konkrétní pomoci. Třeba velkodušnost a mimořádné nasazení při pomoci uprchlíkům z Ukrajiny po vypuknutí války v roce 2022. A znovu to teď ukázaly světla svící u Karlovy univerzity a štědré finanční sbírky na pomoc příbuzným obětí.
To by asi teď bylo novoroční přání: Ať nám zůstane a neztratí se dobré srdce. A s ním i soudržnost.
...
...
...
