Blog k 30. výročí pádu berlínské zdi. Kde udělali soudruzi z NDR chybu? Prý měli v plánu demontáž berlínské zdi "až někdy později" snad v roce 1990 nebo na svatého Dyndy
...
"Zmatený a nervózní Günter Schabowski, sám bývalý novinář, na klíčovém zasedání politbyra ústředního výboru SED chyběl. Pak ale na tiskové konferenci, na otázku, od kdy platí historické opatření o možnosti vycestovat, mylně odpověděl, že okamžitě." A to už nešlo zastavit, ani vzít zpět.
(zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/gunter-schabowski-jak-padla-berlinska-zed-diky-zmatku-_198911091853_mpanuska)
Byl to nádherný soudružský bizár se šťastným koncem. Ušmudlaný papírek, který Schabowski dostal před tiskovkou od Egona Krenze, nebyl zápisem o rozhodnutí vlády, ale jen návrhem, který chtěli soudruzi teprve projednat.
...
Rychle prolétnu, co pádu zdi předcházelo: Berlínská krize let 1948-49. Povstání v roce 1953, které začalo pochodem stavebních dělníků a ruská okupační armáda je utopila v krvi. Známá krize na začátku 60. let, blokáda Berlína na niž svobodný svět reagoval mimořádně odhodlaně, díky leteckému mostu se město udrželo a jeho západní část o svoji svobodu nepřišla. Energie a odvaha prezidenta Kennedyho, který obklíčené město navštívil. Na straně Říše zla bylo odpovědí vybudování obludné zdi se zónou smrti a nástražným systémem automatické střelby na vše, co se jen šustlo. To byly zločiny proti lidskosti. Žádný režim stojící na zločinech proti lidskosti se nemůže udržet navěky
"Po povstání 17. června 1953 nechal tajemník Svazu spisovatelů na Stalinově aleji rozhazovat letáky, na nichž stálo, že prý lid prošustroval důvěru vlády a jen dvojnásobnou prací ji může získat zpátky. Nebylo by lepší, aby vláda rozpustila lid a zvolila si jiný?" (Bertolt Brecht)
Suma sumárum: Údajně dělnický režim střílel na dělníky, řadu z nich povraždil a tisíce jich uvěznil. Dle perverzní mysli komunistů však tito rozdrcení lidé "ztratili důvěru vlády" pročež budou muset makat jako otroci, aby si důvěru svých tyranů "znovu získali".
Pak přišel rok 1989, kdy už začali východoněmečtí občané hlasovat nohama a spustili exodus. Například v září přes Československo a západoněmeckou ambasádu v Praze. Zanechali v našem hlavním městě i své toužebně vyčekané trabantíky, což byl asi "největší poklad" komunistického ráje v NDR! (Ani trabantem si duši člověka nekoupíš, chtělo by se říci). Maďarsko otevřelo hranice a začalo pouštět východoněmecké uprchlíky do Rakouska. (Když ještě nedávno předtím hrdinní českoslovenští Pé-Esesáci stříleli na prchající občany NDR na na našich hranicích s Maďarskem) Už nešlo udržet tu Říši zla, která vraždila vlastní občany jen proto, že toužili po svobodě.
Ať je to jak chce, proti komunistům se na podzim roku 1989 postavilo už i samo nebe. Skrze jejich vyplašenost a srandovní chyby "pootočilo" kolem dějin o kousek vpřed. Po devátém listopadu přišel dvanáctý, s národní poutí našich občanů do Říma na svatořečení přemyslovské princezny Anežky (v neděli 12. listopadu 1989). Mimořádně silné symbolické postavy, která měla příležitost stát se významnou evropskou královnou, ale zachovala si distanc od moci a vnitřní svobodu. Pak přišli studenti 17. listopadu a poslední pokus rudých (zrůd) baretů umlčet mladé lidi surovým mlácením.
...
Člověk je bytostí svobody.
...
...
