Dodatek k tématu a k diskusi.

Svým způsobem byl pád berlínské zdi podobně symbolický jako dávný biblický příběh o zboření hradeb Jericha. Na světlo vystupuje jedna nesmírně zajímavá (a snad opomíjená) souvislost. Schabowski vyřkl svá popletená slova na tiskovce 9. listopadu večer. A tentýž večer se začala berlínská zeď hroutit. Občané tam byli celou noc, přecházeli na druhou stranu, shromažďovali se u zdi, probourali první díry a lidé z jedné i druhé strany si radostně podávali ruce.. Ne, že by zeď do rána spadla, ale proces začal.

Bylo to zároveň 51. výročí tragické události "Křišťálové noci" (z 9. na 10. listopadu 1938) Pád berlínské zdi právě na výročí Křišťálové noci, je velkým symbolem. Byl to konec éry dvou strašlivých, proti Bohu a proti lidskosti namířených totalit.

Když jsme odjížděli do Říma slavit svatou Anežku českou, měli jsme obavu, aby se tu něco v Československu neudálo bez nás! Komunistický konec již visel ve vzduchu. Ale to, že nám opět budou vládnou komunisti a estébáci, to nikdo z nás netušil!

Bohumíre, velký dík za tu vzpomínku na cestu do Říma

Poslední věta, to je Bohu žel naprostá pravda Navíc naši nejvyšší ústavní činitelé ohlásili, že na den 17. listopadu zmizí, nebudou přítomní na oslavách.

Zatímco rektor Karlovy univerzity asi pětkrát zdůraznil, jek je strašně důležité vzpomínat na nacistickou porobu a na smrt Jana Opletala, ale 17. listopad 1989 a významnou roli studentů nevzpomněl..

17.11. 1989 - sledovali jsme nádhernou polární záři. Pak naši zapnuli Svobodnou Evropu, kde byly první zprávy o tom, k čemu v Praze došlo.

18.11. - byli jsme v Praze, celkem zklamaní rodiče, prostě se vypadalo, že ani tentokrát komáři od koryta nepůjdou.

Další dny u nás na malém městě nic moc, v médiích jen kusé zprávy typu, že si republiku rozvracet nedáme a dělníci chtějí klid na práci. Jen ze Svobodné Evropy jsme věděli, že to v Praze vře.

A od 22.11. - úžasná gradace, každý den nové a stále lepší zprávy. Štěpán se znemožnil, odstoupil Jakeš, akce na Letné, generální stávka. Nádherné dny, atmosféru tomu tehdy u nás dodával i sníh.

Už nějaký ten pátek pamatuji a musím říct, že tato doba patřila k nejkrásnějšímu období mého života. Vám samozřejmě karma, pane Trizuljaku.

Plně Vám dávám za pravdu, paní Jandová. Měli jsme obrovské štěstí, zažili jsme zázračnou dobu lámání epoch. po dvou strašlivých totalitách, které byly vzájemně více provázány, než se obecně míní. Demokratické Československo zaniklo v roce 1939 vinou ďábelského spřežení Hitlera se Stalinem (přestože se Stalin se svojí vinou ukrýval jako had). To spiklenectví bylo natolik děsivé a pro danou chvíli silné, že Západ byl konsternován a byl dlouho v defenzivě. Studený, škodolibý přístup Stalinovy říše se naplno projevil v březnu 1939, kdy bylo našemu velvyslanci v Moskvě oznámeno, že pro SSSR Československo zaniklo. Šlus, bez milosti nebo stopy účasti. Markantní rozdíl se ukázal v přístupu Západu. Londýn československou exilovou vládu uznával a dále nás měl za partnera. Podělal to Beneš, který namísto toho, aby se pevně držel partnerství s demokratickým světem, jel do Moskvy a nechal se Stalinem vláčet. Tak jsme na padesát let uvízli v nesvobodě. Což skončilo v roce 1989! Zažili jsme něco výjimečného, co mnozí občané dodnes asi nepochopili a neumí to docenit.Jsem šťastný, že jsem se dožil svobody a že jsem ji mohl po třicet let svého života zúročit. Zdaleka nejenom pro sebe a pro rodinu, byl jsem dvě volební období v komunální politice a léta jsem pracoval na obnově občanské společnosti rozvojem činnosti uměleckých spolků a na přípravě výstav českého i slovenského umění v zahraničí. Nic z toho jsem předtím za nesvobody dělat nesměl! Jsem šťastný a vděčný, žijeme ve skvělé době (což neznamená, že by byl jednoduchá a snadná).

výborně.

Děkuji moc...

Zasloužená karma

Děkuji a zdravím, Jene

Sledoval jsem to tenkrát v přímém přenosu. Tu tiskovku se Schabowskim přenášela ARD. Potom se čekalo s napětím, jaké rozkazy dostanou pohraničníci. Skoro celý východní Berlín byl v pohybu. Nakonec se zvedla závora a lidský proud se valil na západ. V očích dobře vycvičených pohraničníků se zračil pocit zbytečnosti. Díval

jsem se na ten zázrak dlouho do noci. Usínal jsem s myšlenkou, tak teď snad už jsme konečně na řadě my. Praha zatím spala ale i její čas se nezadržitelně blížil.

Ano! To je krásná vzpomínka... Zatímco u nás to do poslední chvíle vypadalo, že jsme znovu zbití. Nepovedly se demonstrace 21. srpna, ani 28. října a komunisté si mysleli, že to mají v suchu... Ale i u nás se nakonec přihodil zázrak. Velká radost!