Perverzí je sama skutečnost, že v parlamentu působí strana, která se nikdy opravdově nezřekla své zločinné, protidemokratické ideologie. Odtud se odvíjí ostatní. Zvůle, výsměch, pohrdání zákonem a zpochybnění právního státu.
...
A voni nám ti soudruzi normálně propadli mamonu! Zuby-nehty se drželi nakradeného majetku. Nechtěli ho vrátit. Když se po roce 1990 tak přepěkně rozlezli do různých politických stran, vesele bránili církevním restitucím téměř čtvrt století. A mezitím svoji hamižnost opakovaně přehazovali na okradené. Což je další zvrácenost. Hamižný je přeci ten, kdo lup nechce vrátit a ne oloupený, který se hlásí o své právo!
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jak vypadá praktická aplikace "morálního kodexu budovatele komunizmu? Nenávist, lež, vražda, loupež. pomstychtivost, pohrdání zákonem Božím i lidským.
Solženicyn odhadoval, že komunistický režim v jeho zemi měl na svědomí až 55 milionů lidských životů. Velmi střízlivé odhady mluví o zhruba 20 milionech. Pravda by mohla být snad někde uprostřed, ale ať je to tak či onak, čísla jsou natolik strašlivá, že se vymykají normálním lidským představám. Stalinský režim už byl natolik cynický, že ani nepředstíral, že by snad ty oběti v řádu desítek milionů byly v zájmu jakési "lepší budoucnosti". Byla to už jen vražedná mašinerie v zájmu udržení otrokářské totalitní moci.
...
Komunisté likvidovali a okrádali občany vlastní země. To je jejich typický "morální kodex" předvedený v praxi. Likvidovány a okrádány byly i různé spolky, občanská sdružení, náboženské společnosti a církve. Ty, kdo se bránili, nebo jednoduše hájili svobodu svého přesvědčení, režim mučil a vraždil, zavíral do vězení, nutil k otrocké práci v lágrech.
Téměř bez konce je počet věřících, kteří zažili nejrůznější druhy perzekuce, nemožnost plného profesního uplatnění, omezené nebo žádné možnosti studia (režim se mstil i na dětech!). Msta na příbuzných patří k typickým komunistickým ohavnostem, zkrátka mezi oběti komunistické perzekuce je třeba počítat i ty, kdo prakticky v žádných statistikách zachyceni nejsou. Podrobné dokumentaci o obětech komunistického režimu z řad duchovních a věřících se věnuje např. historik Mgr. Vojtěch Vlček. Zatímco souhrnná statistika obětí komunistického režimu v naší zemi je například zde
....
K proměně společnosti po roce 1990 neodmyslitelně patří princip restitucí (či aspoň zmírnění křivd) spáchaných komunistickým režimem. Konkrétně ve věci církevních restitucí byl po neskutečně dlouhé době a průtazích schválen v prosinci 2012 Zákon č. 428/2012 Sb., jehož platnost potvrdil Ústavní soud. (Nález Ústavního soudu zde)
Proces restitucí byl sám o sobě mnohdy velice bolestivý, například restituce zemědělcům se zpravidla stávaly nástrojem průtahů a podivné šikany okradených či jejich potomků.
Restituce církvím a náboženským společnostem se staly - ze strany politiků a jejich vinou - zdrojem letitých podrazů a záminek k dehonestaci církví. Korunu tomu nasazuje stav těchto dnů.Komunistický marazmus se nám, občanům této země dál lepí na paty.
___________________________________________________________________
A přitom je to tak jednoduché:
1/ Co bylo ukradeno, má se vrátit.
2/ Zdanit okradeného na tom, co mu je navraceno, je naprostá zvrhlost.
...
