Jsem děsivej cimbál aneb trable s parkováním

Nedávno jsem ve městě navečer po marném kroužení nakonec zaparkoval u kontejnerů. Bláhově jsem si myslel, že odpad se odváží v dopoledních hodinách, a tedy stát tam večer nebude problém

Jenže ouvej, po návratu k autu jsem zjistil, že mezitím se odváželo. Ale nikdo mi nic neprovedl, neměl jsem na oplátku ulomené zrcátko ani vypuštěnou pneumatiku... Jen mi šoupli jeden kontejner pár centimetrů před čumák auta a byl na něm nasprejovaný nápis: CIMBÁL!
Tak to mě teda "strašně" urazili!   A měli pravdu!
Musím uznat, že byli vlastně milí a k tomu ještě prokázali smysl pro humor. Nadávka "cimbál" je taková moravská, ve skutečnosti velmi poetická, skoro až něžná. Kdybych podobným způsobem zaparkoval v Ostravě, asi bych měl nasprejovaný nějaký hodně pěkný nápis přímo na autě.
Příběh druhý: Kdysi jsem ve zlaté slunné Itálii našel za stěračem lístek se sbírkou jadrných středomořských nadávek kvůli blbému parkování. Dodnes jsem nepochopil, jak jsem jako neohrabaný barbar ze severu mohl zaparkovat ještě blběji než Italové, kteří jsou tolik slavní svými řidičským kousky a parkováním na nejnemožnějších místech!

Vzkaz na lístku neměl nic společného s felliniovskou noblesou a humor z něj neprýštil, zato jsem však mohl obdivovat téměř nekonečnou kreativitu lidové italštiny.
 

Příběh třetí: Podle zcela neověřené pověsti se v našem městě během shonu kolem předvánočních nákupů přihodilo, že městská policie místo pokuty dávala řidičům za stěrač kartičku s textem: "Bdíme nad Vaším bezpečím a přejeme hezké svátky. Jen prosíme, příště zaparkujte lépe!"

.................................................................................................................................
Soudil bych z toho všeho, že problematika parkování má velice blízko k poezii. Někteří míní, že město je především místem pro člověka. Avšak podle bonmotu pana Otakara Motejla, blahé paměti ombudsmana v Brně sídlícího, se město stává zoufale osudovým hledáním místa pro auto.

.......