Norský masový vrah Breivik se ohání tím, že chtěl něco udělat pro svět. Ale měl možnost udělat to úplně jiným způsobem. Stačilo chtít, vše je věcí volby. Bolavých míst dnešního světa je celá řada. Humanitární katastrofa v Somálsku a přilehlých zemích Afrického rohu. Haiti, Bangladéš, vlekoucí se válka v Libyi, střelba do lidí v Sýrii... To, co nás vyděsilo v Norsku, protože je to "náš" blízký evropský okruh, je jenom o kousek dál téměř každodenní realitou.
Včera jsem prožil velice zajímavý den. Předevím díky setkání s německým kolegou, který přivezl do Olomouce obrazy na výstavu. Měli jsme také možnost posedět spolu u večeře a sklenice piva.
Řeč byla o různých věcech, samozřejmě o výstavách a současé kulturní situaci v evropských zemích. Milým překvapením bylo pro mne zjištění, že kolega žije velice skromně, protože věnuje velké množství času a prostředků na humanitární pomoc. Kromě jiného si také doplnil vzdělání o kvalifikovaný zdravotnický kurs. Jezdí například do Bangladéše a je dobře obeznámen s tamní situací. Nedávno se hlásil jako dobrovolník na pomoc do Somálska, ale ukázalo se, že taková cesta není prakticky realiovatelná.
Neříkám, že je to univerzální návod. Určitě to nemohou dělat všichni, aby se odkláněli od svých původních profesí, stávali se zdravotníky a jezdili do vzdálených zemí pomáhat tamním lidem. Jenom bych chtěl popsat své setkání s člověkem, který je pro něco zapálený, má sympatické vnitřní přesvědčení, našel svůj životní program. Chce konkrétně pomáhat a přitom není naivní, pracuje na sobě, vzdělává se, má zájem dělat tu věc na solidní úrovni. Když se potkáte s takovým člověkem, dýchne na vás něco pozitivního.
Protože jsem s problematikou humanitární pomoci většinou obeznámen jenom z toho, co se ke mně dostane přes média, vyptával jsem se hosta na některé věci podrobněji. Například v souvislosti s pomocí v Bangladéši jsem se dozvěděl otřesné údaje. Pomoc tam prý organizuje jakási banka (Grameen Bank, pozdější dodatek k textu), která za to snad dokonce měla dostat Nobelovu cenu. Podstatou, o níž se asi moc neví (rozhodně jsem o tom nikde nic neslyšel) je, že banka je provázána s velkou firmou, jejíž doménou je obchod se základními potravinami. Lidé dostávají poukazy na odběr zboží v obchodech, které patří spřízněné (monopolní) firmě. Drobný zemědělec má jedinou šanci jak získat osivo - pouze za bony od banky a výhradně od dané firmy. Je to uzavřený kruh - z peněz vybraných ve světě na humanitární pomoc se prokrmuje trvalý obchodní obrat "spřátelené" firmy. Čertovo kopýtko spočívá v tom, že takovou "pomocí" se absolutně nepodpoří vznik domácí infrastruktury, aby byli místní lidé nezávislí a schopní uživit se sami. Naopak, jsou dlouhodobě udržování v závislosti na blahosklonném dvojspřeží banky s firmou. (Nobelova cena za šikovně zorganizovaný kšeft, to je teda panečku něco!)
Prodávám, jak jsem koupil, aneb přepisuji, co jsem slyšel od německého hosta. Je možné, že je to jeho subjektivní názor. A je rovněž možné, že někdo, kdo má přesné a podrobné infrmace o tomtéž, mne opraví. Rád to přijmu.
Přesto mám pocit, že žijeme ve světě, v němž bude třeba radikálně změnit spoustu věcí. Absolutně tím nemyslím jakýkoliv revoluční var a chaos. Myslím na to, že je třeba hledat pokojné, ale přitom rozhodné a přesvědčivé cesty změny k lepšímu.
