Čtyři země Evropské unie v semifinále fotbalového mistrovství světa

Vítězí týmový duch. Jen těžko si lze představit lepší symbolický obraz toho, co je v dnešní době a pro dnešní svět tolik potřebné.

Premisa: Abych potěšil kritiky politické korektnosti, budu psát mírně politicky nekorektním stylem
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Velké sportovní akce mívají jako vedlejší efekt propagaci zúčastněných zemí, jejich hodnot a způsobu života. Někdo to "prožívá" více, jiný méně, totalitní země se snaží navodit o sobě líbezný rajský obraz, ale tak už to bývá. C'est la vie.
Myslel jsem si, že fotbalové MS vůbec ve svých blozích komentovat nebudu. V žádném případě nemíním glosovat jednotlivé zápasy, výkony hráčů a podobně. Reflektuji, že mezitím už jedno semifinále skončilo vítězstvím Francie a dnes má proběhnout další. Za sebe nemám jen jednoho vyvoleného favorita. Hodlám se těšit ze hry a přát radost z vítězství těm, kdo se projeví jako lepší nebo budou mít víc štěstí.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

1/  Postup čtyř členských zemí EU a jeho symbolickou hodnotu nelze pominout. Je to velmi dobrá propagace hodnot, jimiž EU žije. Tím spíše za situace, kdy jsme skoro denně svědky zlovolného prskání proti Evropské unii a ještě překrásnějšího označování za jakýsi "eurosojuz" Řečeno fotbalovým příměrem, je (zejména to milé internetové) plivání na EU taková pitoreskní okopávaná, která s přátelským sportovním duchem nemá nic společného. 
2/ Země, které do závěru mistrovství postoupily a budou se dělit o medaile, mají každá svoji hrdost, plnou svébytnost a sebevědomí. Žádná z nich netrpí smyšlenou "bruselskou tyranií" Údajný "diktát Brusele" je další srandovní blud zcela mimo realitu! Je mi líto těch, kdo takovým nesmyslům věří Mimochodem, který komik tyhle pitomosti vymýšlí? Podobné představy totiž vycházejí z totalitních schémat myšlení a ze zásadního nepochopení, co je to opravdové partnerství a jak funguje mírová spolupráce suverénních demokratických států. Jak funguje normální přátelská spolupráce založená na svobodné vůli zúčastněných stran.
Normální je přátelsky spolupracovat a ctít jeden druhého, což totalitní země zřejmě nejsou schopné přijmout a pochopit, protože jejich logice vévodí ovládání jedněch druhými.

3/ Uznávám, ohledně "čtyř zemí EU v semifinále" se mohou objevit námitky, že Británie je v procesu odchodu... Ale Británie dosud nevystoupila a stále členským státem EU je.
Rád u této příležitosti připomenu, že na rozdíl od autoritářsky nabubřelých maskulinních států přeje demokratický svět také ženám ve vysokých funkcích. Theresa Mayová a Angela Merkelová hrají silné role ve vyjednávání a zrovna v této době si příjemně notují na téma, že britské vystoupení z EU by mohlo mít měkkou podobu a zachovat mnohé důležité principy partnerské a přátelské spolupráce. Do háje s báchorkami o "genderu", ono je to všechno ještě úplně jinak!

4/ Týmový duch je možná hlavním klíčem k úspěchu. Je zajímavé, že svobodně chápaný princip týmu umožňuje uplatnění různosti hráčů a multikulturnost. Skutečnost, že za národní mužstvo mohou nastoupit hráči původem z mnoha koutů světa (de facto imigranti) je pozitivní, dává týmu větší dynamiku a přispívá k jeho úspěšnosti. Ze čtyř zmíněných je snad jen Chorvatsko monolitně národnostním mužstvem, (nevím, nedíval jsem se až tak podrobně).. Ale ani to vůbec nevadí, protože to ukazuje, že evropské národy nemají nějaké jedno závazné dogma a každý má i v tomto vlastní svobodu.
V Evropě je stále dost vůle k týmové spolupráci. Pokud se jí EU bude držet a dál ji rozvíjet, je v tom velká perspektiva jak pro ni, tak pro dynamickou rovnováhu ve světě. Samozřejmě Evropa nemusí být a ani nebude furt dokola "mistrem světa", o to vůbec nejde a byla by to nerealistická představa. Ale určitě má Evropa na to, aby se úspěšně držela na špici, u rozhodujících zápasů (podobně jako nyní čtyři fotbalové týmy). Čím více evropských národů se s principem týmové spolupráce ztotožní, tím lépe pro ně, pro Evropu a také pro svět. Stále je vidět, že do EU chtějí vstoupit další země - je to pro ně například také šance na bezpečnější život vlastních obyvatel. Princip přátelského smířlivého soužití založeného na ochotě vyjednávat a dohodnout se je budoucností světa.. 
Mně se dlouhodobě líbí hra jihoamerických fotbalových týmů (škoda, že žádný letos nepostoupil do závěrečných zápasů). V analogii převedené na mezinárodní spolupráci může být právě Jižní Amerika velmi důležitým partnerem Evropy. Partnerem, který se dnes více než Evropa opírá o křesťanské hodnoty a tedy může nás v tomto směru obohatit a posílit. Partnerem s mimořádným potenciálem růstu, včetně šance na posilování civilizovaných, stabilních poměrů ve světě.