Co teroristé určitě nechtějí

To, co opravdu nechtějí, je pokojná nálada ve společnosti. Velice si přejí, abychom ztratili nadhled rozumu a propadli panice, zmítali se ve strachu, vzteku a nenávisti. To by byla voda na jejich mlýn, jejich výhra.

Cílem útoků je rozsévat děs. Neuvěřitelně se to daří díky médím, která nevynechají příležitost o každé tragické události zevrubně informovat. Je také dostatečně popsáno, že hlavním cílem takzvaného Islámského státu je rozpoutat válku světů a přenést hlavní bojiště do Evropy. Snaží se proto poštvat proti sobě jednotlivé komunity v evropských zemích. Kdyby se po útocích zvedla vlna nenávisti proti přistěhovalcům a uplatňování principu kolektivní viny, tak by měli teroristé prakticky vyhráno.
Ale můžeme jim tu zvrácenou hru "škodolibě" pokazit právě tím, že se nevyděsíme a nebudeme se topit v iracionálních vášních. Že ukážeme světu pokojné odhodlání. Tak jako norská společnost po zrůdném činu Anderse Breivika a jak se to také rýsuje u Francouzů.

Ukazuje se, že policie umí odpovědět rychle a nekompromisně. Pachatelé teroristických útoků z posledních dnů byli při zásazích bezpečnostních složek zastřeleni. Naproti tomu je však předcházení teroristickým útokům velice složité. Můžeme od policie jistě vyžadovat, aby ještě přidala na úsilí, ale nelze od ní chtít nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. Realistický pohled, včetně úvahy o strachu a obavách, jistotách a nejistotách, o skutečných cílech teroristů a o možnostech jak se systémově bránit, je k nalezení například v pořadu Interview ČT24 s Petrem Kolářem (zde). Možná ten rozhovor nemá takovou lapidárnost jako Churchillův výrok "Blood, sweat and tears", ale svojí základní pozicí k němu nemá daleko. Řeč je o namáhavé, dlouhé cestě. Zázračně rychlé recepty neexistují, namístě je trpělivost a schopnost reagovat bez zmatků a paniky i přesto, že právě to se zdá tak těžké. Studie psychologických procesů, jaký vliv na naše vědomí mají zprávy o teroristických činech, je zdeZávěrem: Je třeba abychom si jako občané udrželi racionální nadhled, chladnou mysl. Tím také podpoříme odpovědné činitele, aby měli klid (ne klídek!) na všechna nezbytná opatření. Aby se pokoj a důvěra upevňovaly. To je to, co teroristé nechtějí. Přeci jim neuděláme tu radost, že bychom se sami rozložili vlastním strachem a panikou... Není náhodou nejrozumnější dělat právě to, co teroristé nechtějí?