''A naděje, hbitá jak skřivan zrána, se zas dostaví'' (Adventní fotoblog)

''A naděje, hbitá jak skřivan zrána, se zas dostaví'' ... z veršů Suzanne Renaudové, manželky Bohuslava Reynka

...

...

...

„Chraň, Bože můj,
ty, kdo se uzavřeli v nitru svého domu,
duši těch, kdo se rozhodli žít vzpřímeně, 
skryté zahrady a jejich růže,
naše ztrápená srdce chraň"

(Suzanne Renaudová, ze sbírky Rozmlžené okamžiky Petrkova)

...

...

...

...

...

...

...

"Když jsem se trochu naklonila, viděla jsem oknem zapadající slunce, jak na přírodu vrhá své poslední paprsky; vrcholky stromů se zdály celé pozlacené. Pomyslela jsem si: Jaký je to rozdíl, jestli člověk zůstane ve stínu, nebo se naopak vystaví slunci lásky… Vypadá pak celý pozlacený. Proto mohu být i já celá pozlacená. Ve skutečnosti taková nejsem a ihned bych taková přestala být, kdybych se vzdálila od lásky."  (Terezie z Liseux)

...

...

...

...

...

...

...

STOPA

Zachvěl se krajem první sníh,
veliké hvězdy do haluzí kreslí.
Slibuje radost dětských Půlnočních
těm, kteří tíhu touhy nesli.

Díváš se. Duše neví kam,
v plachosti pátrá, popaměti kráčí,
vrací se věrně k žalu pasekám
po vůni listí, po pěšince ptačí.

Pěšinka ptačí náhle ustává,
pták vznesl se a zůstala jen bílá,
bolestná krása, divá dálava,
v níž stopa Návratu se objevila.

(Bohuslav Reynek, ze sbírky Podzimní motýli, 1946)

...

...

...

...

(Pachatel všech zde přítomných fotografií byl naneštěstí úředně ztotožněn s původcem tohoto blogu)

...

...