Sociální stát: proč přestává fungovat?

Sociální stát, tedy  to, co konzumujeme v Evropě  a v mírnější  verzi také v USA v různých podobách od  osmdesátých let  19.století, je založen  na existenci a efektivním výběru tří daní- daně z příjmu ze závislé činnosti, zjednodušeně z výplat zaměstnanců, daně z příjmů společností – korporátní daně a  nějaké daně z obratu nebo spotřeby – u nás teď DPH.  Pokud je málo výplat, je málo daně z nich. Pokud  je v otevřené globální ekonomice platba korporátní daně  v zásadě dobrovolná činnost a pokud na spotřebu nejsou peníze, protože je málo  a ještě malých  výplat- není na sociální stát kde brát...  leda by se znárodnilo.

Tento fakt vědí  již nejméně dvacet let sociologové/např. Beck: Co je to globalizace/,  ale zdá se, že buď tvrdošíjně  uniká ekonomům, nebo ekonomové drží basu s politiky a společně  zatloukají tuhle pravdu všem. Ale vzhledem k tomu, že každý ekonom je v zajetí své ekonomické teorie, věřil bych spíš na tu slepotu než  úmysl. O politicích je zbytečně asi tvrdit cokoliv, ti tu  dnes nejsou od  vizí a myšlenek, bohužel.

Takže současná  diskuse o výši daně a udržení sociálního státu pomocí výběru daní je nesmyslná od samého počátku.  Jediná efektivně vybíraná daň je daň z výplat stáních  zaměstnanců –  ty se ale   vyplácí z vybraných daní a co pochybí, to si stát vypůjčí.  Drak tak  požírá sám sebe od ocasu .  Výběr korporátní daně je dnes už nižší  než výběr daně z výplat a když si lidi nevydělají , tak ani neutratí – a jak může být  za takové situace  výběr DPH  dostatečně vysoký?

Jsou tedy jen dvě cesty- rezignovat na sociální stát – což doufejme nelze, nebo hledat jiné cesty  k jeho financování . Přes  tyhle tři daně a národní stát to zkrátka nepůjde.