Všichni politologové a politici trpí utkvělou představou

Všichni politologové a politici trpí utkvělou představou nezbytnosti politických stran. Nepíši o tomto problému poprvé, ale musím znovu, jsa rozlícen umanutým opakováním této obsese.

Vezmu to shora dolů a začnu novopečeným presidentem Zemanem. Abych nebyl považován za odpůrce jeho zvolení, musím říct, že jsem ho volil a dokonce pro něho agitoval zde na blogu.idnes. Ale proto ho nemusím považovat za neomylného a souhlasit se všemi jeho záměry. On, mimo jiné, chce úpravou volebního zákona vytlačit z parlamentu a z vlády malé strany a zavést vládu dvou stran, jedné pravicové a jedné levicové, které se budou ve vládě střídat. A volič bude mít i nadále možnost vybírat jen podle pravidla menšího zla. 
Nečasova vláda a pravicová sněmovna zase chystají změnu zákona o politických stranách a „reformu“ jejich financování ze státního rozpočtu. Což je v podstatě v rozporu s legislativou EU, která zakazuje dotování soukromých korporací. A těmi politické strany nesporně jsou. Jsou to početně velmi omezené zájmové organizace soukromých osob, které neslouží státu, ale jen sobě. Otec moderního liberalismu Ludwig Mises takové strany nazývá die Interessenparteien.
Vedoucí funkcionáři nevládních stran a občanských opozičních aktivit se minulý týden sešli pod patronací SPO-Z a diskutovali o taktice převzetí moci po očekávaném vítězství levice ve volbách do sněmovny v roce 2014 a o „svém“ budoucím vládním programu. Všichni bez výjimky, včetně KSČM, přitom předpokládají zachování dosavadního systému pluralitní demokracie politických stran (!) a jejich privilegií, daných dnes platnou, narychlo „odfláknutou“ a zastaralou ústavou.
Poslední impuls k napsání blogu mi dal opět politolog Pehe v PRÁVU z 13. dubna. Článkem Tance okolo financování stran. Jako všichni výše uvedení, považuje systém privilegovaných politických stran za jedinou možnou formu demokracie a jejich financování z daní občanů, kterých se na to nikdo neptá, za samozřejmé. Jde mu jen o jejich „transparentní“ účetnictví. Při jiných příležitostech strašil, spolu s nejzarytějšími pravičáky, vládou ulice a hrozbou nástupu diktatur, kdyby o politice státu rozhodoval přímo lid. Stejně, jako partajní bosové a ideologové a většina „profesionálních“ politologů pokrytecky ignoruje nedodržování deklarovaného principu demokracie, že suverénem je lid!   
A všichni vespolek ignorují alternativu, kterou je přímá demokracie, jejíž principy jsem na trinkewitz.blog.idnes.cz nejednou vysvětloval. Významným krokem k ní by bylo úplné zrušení zákona o politických stranách jako privilegovaných organizací a jejich zřizování vyřešit v rámci zákona o sdružování občanů. Strany by jako zájmová sdružení formulovaly a nabízely své politické programy, ale neměly by monopol na navrhování kandidátů do volených zastupitelských sborů, ani nárok na státní dotace. Volby do sněmovny by se konaly v jednomandátových volebních obvodech, kterých by do počtu bylo jako poslanců a za kandidáta by měl právo se zaregistrovat každý způsobilý občan. Suverenita lidu by měla být uplatněna též přijetím zákona o obecném referendu, s využitím příkladu Švýcarska.