20. června, v pořadu paní Jílkové Máte slovo, proběhla diskuse o důchodové „reformě“ padlé Nečasovy vlády, především o totálním neúspěchu tzv. Druhého pilíře důchodového systému. Místo očekávaného půl milionu účastníků, se jich do něj přihlásilo málo přes 50 tisíc.
Není divu. Z diskuse účastníků jednoznačně vyplynulo, že tato „reforma“ neřeší nic ku prospěchu pojištěnců a ke stabilizaci důchodového fondu, ale pouze dává příležitost privátním fondům, vyvést značnou část vybraných peněz do jejich privátních zisků. Dokonce i věčný tlampač ekonomického liberalismu a pravicové politiky, po odmlce se opět osmělivši děkan VŠE Šefčík, byl dotlačen k prohlášení, že projekt Druhého pilíře je naprostý paskvil.
Naše politická a ekonomická pravice v prosazování třídních zájmů kapitálu a jeho slouhů používá taktiky lživého zastrašování záměrně desinformovaných občanů – voličů tvrzením o neudržitelnosti dosavadního, ústavou a zákonem zaručeného nároku seniorů na důchod, který by jim měl zajistit důstojné prožití sklonku života. Záměrně lživě argumentují růstem počtu důchodců v důsledku prodlužování lidského života, stoupáním cen životních potřeb v důsledku vyčerpávání zdrojů a trvalého růstu světové populace. A z toho plynoucími nevyhnutelnými každoročními deficity státního rozpočtu, které by vedly k nesplatitelnému růstu zadlužování státu a pokračujícímu růstu rozpočtových výdajů na tzv. dluhovou službu. Zvláště si libují v zastrašování aktivních generací a mládeže, že do budoucna budou muset svými rostoucími daněmi „živit“ stále větší počet „příživníků“ – důchodců, kteří si svojí leností a rozhazovačností nenašetřili peníze na svoje stáří. Při tom zcela zamlčují faktory, které naopak určitě budou a mohou údajně nutně rostoucí deficity důchodového systému zcela vyvážit a vyloučit.
Vůbec nemluví o tom, že trvale roste produktivita každé lidské práce a obnovitelných zdrojů, takže relativně se snižující počet pracovně aktivních lidí je schopen pokrýt potřeby relativně stoupajícího počtu lidí pracovně neaktivních: seniorů, mládeže, handicapovaných a nezaměstnaných. Příkladem může být zemědělství. To ještě v nedávné minulosti zaměstnávalo desítky procent aktivní populace a dnes na větší produkci postačuje z populace jen několik procent. Nikdo se také ani nezmíní o nutnosti a možnosti zvýšení rozpočtových příjmů státu. Dnes je všeobecně známo, že základní příčinou vleklé a možná již permanentní ekonomické krize vyspělých států je iracionální a neudržitelně nesouměřitelné rozdělování společenského produktu mezi kapitálem a prací. Mezi příjmy kapitalistů a nejvyššího managementu podniků a příjmy průměrných zaměstnanců. To podlamuje kupní sílu většiny populace, způsobuje pokles poptávky i užitečných investičních aktivit a tím pokles tvorby společenského produktu (HDP). Z toho vyplývá pokles daňových příjmů státu, při současném růstu výdajů státu na sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti a pro trvale sociálně vyloučené. Tím i nutnost státu se dále zadlužovat. Řešením není nekončící odbourávání mandatorních výdajů státního rozpočtu a zvyšování nepřímých daní, ale je jím zvýšení rozpočtových příjmů progresivním zdaněním abnormálních příjmů kapitálu a vysoce honorovaného managementu a jejich přerozdělením - transferem do sociálních fondů státu (zdravotního a nemocenského pojištění, starobních důchodů, dávek v nezaměstnanosti, sociálních podpor atd.).
O tomto řešení, jedině možném, pravice ani „levice“ ani nehlesnou. Všichni vyznávají „náboženské dogma kapitalismu“, že soukromý majetek, rozuměj i nehorázné spekulativní a lichvářské zisky kapitálu, je posvátný a nedotknutelný. Neodvažují se je však navrhnout ani „socialisté“ z ČSSD, protože se bojí všeobecného odporu voličů proti zvyšování jakýchkoli daní. Ten je pochopitelný. Po zkušenostech z dosavadním režimem vlády prospěchářských a korupčnických politických stran, který dovoluje a podporuje nestoudné rozkrádání veřejných financí a majetku. Povinnosti autentické politické levice by mělo být uvědomování občanů – voličů o pravdivém stavu věcí a získávat si je programem skutečné a hluboké obrody společenského a politického života v České republice.
Někdejší premiér Špidla má velké „zásluhy“ na dnešním stavu v ČR a to mu mám za zlé. Ale v jednom se s ním shoduji. V tom, když prohlásil, že kolaps našeho průběžného důchodového systému nehrozí, protože peněz je dost! Řádně vedený stát musí být vždy schopen potřebné peníze vybrat v daních a se všemi svými příjmy hospodařit s povinnou péčí řádného hospodáře. To však vyžaduje zbavit moci korupčnické a prospěchářské politické strany a vtáhnout lid, jako nejvyšší moc ve státě, do formování politiky a kontroly jejího realizování v zájmu lidu. Cestou k tomu je uzákonění obecného referenda z iniciativy občanů a následující referendum, které by uložilo vládě termínovaný úkol návrhu nové Ústavy, zajišťující účinnou účast lidu na tvorbě zákonů a kontrolu jejich prosazování výkonnou moci. Ústavy, která by vycházela ze základních principů participativní (přímé) demokracie.
