V knize Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu pojednává o pokračující akumulaci světového kapitálu do stále se zmenšujícího počtu nadnárodních monopolů.
Političtí ekonomové se jeho predikci vysmívali a obhajovali tezi, že liberální tržní ekonomika takový vývoj nikdy neumožní. Dnešní stav světa však v praxi dává zapravdu Leninovi. Aktuální světové statistiky uvádějí, že dnes je v rukou 10-ti procent obřích globálních korporací již 90% světového kapitálu, a že koncentrace kapitálu stále rychleji pokračuje. Obří oligopoly mají takovou moc, že diktují všem státům světa takové ekonomické i politické řády, které deformují trhy, státní formy a zákony tak, že svět stále rychle limituje ke stavu jediného světového supermonopolu (v analogii s kosmologií - k singularitě „černé díry“ světové ekonomiky).
Že to nejsou jen mé fantastické vize, lze ukázat na dvou konkrétních příkladech.
Zpověď primáře Erbena v televizi DV Tv s redaktorkou Drtinovou.
MUDr. Karel Erben, který je primářem poradny pro civilizační choroby, zejména onkologické, poskytl paní Drtinové rozhovor o účincích nového léčiva homocitrin, jehož užívání silně zvyšuje nebezpečí onkologických onemocnění již od útlého věku. Rozhovor je zachycen na následující adrese: https://www.youtube.com/watch?v=97b3USWOO88
Primář Erben říká, že tento lék je jedním z nabízených léčiv, která jsou marketingově nabízena jako doplňky stravy, aby se vyhnula přísným podmínkám pro schvalování léků, ač jsou pro lidské zdraví evidentně škodlivá a dokonce smrtelně nebezpečná.
Tento rozhovor je odevšad odstraňován. I samotná televize ho musela odstranit ze svého archivu. Na sociálních sítích je odstraňován a blokován. I svobodný a „nezávislý“ Facebook FB ho odstraňuje. Takové dlouhé prsty má farmaceutický průmysl! Nechtějí, aby se lidé dozvěděli pravdu o metodách léčení a jak je jednoduché léčit civilizační choroby, nebo jim předcházet bez jejich léků. Farmaceutickému průmyslu jde jen mega-výdělek a nikoli o lidské zdraví. Potřebují nemocné lidi a proto „léky“ jen s vedlejšími účinky.
Ekologická škodlivost preferování dálkové kamionové dopravy před železniční, a individuální osobní dopravy před osobní dopravou hromadnou.
Světový oligopol petrolejářských těžařů a zpracovatelů, výrobců silničních kamionů a osobních automobilů, gumárenských výrobců, nákladních i osobních dopravců, firem pro výstavbu dálnic a jejich subdodavatelů, celou svojí ekonomickou silou a bohatě dotovaným lobbingem brání legislativním záměrům vlád v opatřeních na ochranu životního prostředí v nejširších souvislostech. A současně s tím zakládají, směřují a korumpují „občanské“ organizace tak, aby sváděly občanské protesty na okrajové problematiky, které neohrožují jejich zisky.
Důsledkem jsou stupňující se náklady na výstavbu a údržbu silniční infrastruktury, ale také trvalé zaostávání silniční dopravní kapacity za růstem (mnohdy zbytečných) přepravních výkonů, vytváření mnohahodinových blokád dopravy a růst nehodovosti. Roste již dnes neúnosné poškozování životního prostředí plynnými a prašnými exhalacemi škodlivin a hlukem v širokém okolí silnic. Ještě koncentrovanější jsou tyto jevy uvnitř měst a jejich blízkém okolí.
Při tom jsou známá a celospolečensky žádoucí řešení těchto negativních jevů. U nás v ČR bylo hned po antikomunistickém převratu diskutováno zastavení dálkových kamionových přeprav zavedením systému tranzitních převozů přes území republiky speciálními vlaky po elektrifikovaných tratích a vybudováním sofistikovaných překladišť na hranicích (jako je tomu ve Švýcarsku). Jednoduchým opatřením by bylo i progresivní zvýšení dálničních poplatků nad stanovený limit vzdálenosti přepravy (např. 250 km). Dalším z opatření by mělo být povinné napojení výrobních, skladovacích a spedičních areálů na železniční síť kolejovými vlečkami. Při nové výstavbě jako podmínkou jejího povolení, u existujících termínovaným dovybavením. Tato výstavba by mohla být ze strany státu stimulována subvencemi nebo dočasnými daňovými úlevami.
Nedostatečnost a přetížení kapacit městské osobní dopravy, zvláště v Praze a dalších velkých městech a aglomeracích by byl možno řešit zavedením mýtného, výrazně progresivně zvyšovaného směrem do několika vnitřních pásem města, se současným vybudováním vnějších odstavných parkovišť. Náklady na taková opatření by byly zanedbatelné proti megalomanským stavbám typu tunelu Blanka. A poškozování životního prostředí odstranit přechodem MHD plně na autobusy a taxíky s elektropohonem.
Ale ani vláda, ani krajské a městské samosprávy k těmto opatřením dosud nesáhly. Jednak jsou vystaveny tlaku mocných zájmových lobby a jednak se obávají o hlasy svých voličů. I „zelení“ verbální ochránci životního prostředí jsou skrytě zkorumpováni a prezentují se proto jen protestními aktivitami demonstrativními a zpravidla neúčinnými.
Občané, kteří si tuto „péči“ vlády a samospráv mlčky nechávají líbit, jsou sami spolustrůjci svého osudu a tak si nemohou na nic stěžovat.
