Zaskočil jsem si do Bavorska a při tom si tam koupil denní tisk. Týdeník DIE ZEIT a deník Frankfurter Allgemein , ze kterých hodlám poreferovat.
V mnohotématickém a mnohostránkovém týdeníku (z 22. října 2015) DIE ZEIT – Týdeník pro politiku, hospodářství, vědu a kulturu - mne zaujal zejména v úvodní části politické, ve Schránce (Dossier) a v části hospodářské. Všechny články se vyznačovaly dokonalou znalostí autorů o pojednávané problematice a odvážně nesmlouvavou kritičností.
Na titulní straně článek Hauptsache Geld, s podtitulkem Protože USA dále drží OSN zkrátka, nastupují sponzoři privátní. To ničí důvěryhodnost OSN. Článek připomíná 70. výročí vzniku OSN, ale při tom poukazuje na to, že dnes, v roce 2015, neplní ty ideály, pro které vznikla. Zejména v zajišťování míru a mírových řešení světových problémů. Článek říká: OSN nutně potřebuje reformu! Rada bezpečnosti by měla být rozšířena o další stálé členy a mělo by být zrušeno právo veta pouhého jednoho ze stálých členů Rady. Musí být reformována rozpočtová politika organizace. Dluh hlavního plátce USA je trvale prohlubován usneseními konzervativní většiny v jejich Kongresu a tak je OSN nucena uzavírat sponzorské dohody se soukromými korporacemi a fondy. A zde bohužel platí, že: „ Kdo platí, ten poroučí!“
Ke sponzorům patří např. Světová zdravotnická organizace WHO, Gates Foundation nebo farmaceutické koncerny, Goldman Sachs, ExxonMobil nebo Nestle. Jako protislužbu požadují právo pyšnit se modrým logem OSN, ale především delegování jejich expertů do komisí OSN, kde ovlivňují politiku, vyhovující jejich byznysu.
K svému výročí vyhlásila OSN tzv. Agendu 17 s programem vymýcení světové chudoby a hladu do roku 2030. To se však nemůže obejít bez privátních investic a tím OSN zaprodává svůj mandát koncernům. Nebude-li tento vývoj zastaven, OSN se tím sama demontuje a do svého 80. výročí zcela upadne do područí bank a energetických koncernů.
Podrobnosti na www.zeit.de/audio
Článek v příloze Dossier (str. 13 až 15) má titulek Sie nennen es Sterbenhaus (říkají mu Dům umírání). V nenápadné budově ve Frankfurtu n/M tráví čas odvolaní staří členové vrcholového vedení banky Deutsche Bank. V jejich tichých kancelářích se skrývá vysvětlení velkých podvodů, které páchali a které nyní musí banka po nich „uklidit“.
Krátká historie světoznámé banky a hříchů jejích manažerů:
- byla založena v r. 1870
- v roce 1988 rozšířena a transformována akvizicemi na banku investiční
- po krachu stavební firmy Jürgen Schneider musela banka vyplatit odškodné 50 milionů DM.
- v létech 1997 až 2002 dalšími akvizicemi posíleno investiční bankovnictví
(ziskovější, ale rizikovější)
- 2004 mluvčí banky Ackermann, dřívější člen dozorčí rady Manesmann, byl souzen pro
nevěrnou správu. Zodpovídal se za přemrštěné prémie 110 mil. DM manažerům za převzetí
společnosti Vodafone.
- během finanční krize prodala Deutsche Bank ohrožené dluhopisy Subprime-Anleihen
bance IKB Deutsche Industrie Bank, která na ně nárokovala několik miliard Euro
z Bankovního záchranného fondu. Těmi pak bance Deutsche Bank vrátila úvěr, za který je
od ní koupila.
- 2012 při skandálu se sazbou LIBOR byla otřesena důvěra Deutsche Bank a tak její
vedení vyhlásilo novou politiku „Kultur wandel“, což ale vedlo k řadě soudních procesů a
vysokých pokut pro banku. Banka byla nucena z rozpracovaných obchodů odepsat více
miliard Euro
- 2015 musel pro to vše odstoupit předseda představenstva Jain a člen představenstva
Fitschen měl končit 2016. Vedení převzal britský bankéř John Cryan
- Cryan ihned zahájil radikální změny ve vedení banky a vyměnil pět z osmi členů
vrcholového vedení. Také rozpustil dosavadní vrcholové grémium, starým vedením
jmenované a jemu podřízené. O jeho nové strategii pro Deutsche Bank referuje Arne
Storn v příloze WIRTSCHAFT na str. 23.
Podrobnosti „hříchů“ v pestrém sortimentu nezákonných obchodních praktik a osobního obohacování za dvacet roků „hospodaření“ odvolaných potentátů banky, která bývala spolehlivým pilířem německé finanční sféry, zabírají celé tři strany velkoformátového týdeníku, takže je zde není možno opakovat.
Bylo by jistě záslužné, kdyby se i u nás našel novinář či novináři, kteří by podobným kvalifikovaným a nemilosrdným rozborem podrobili kritice dnešní stav OSN a podobně vyzvali naši vládu a ministra zahraničí, aby rozvířili diskusi o nutnosti její reformace. Z pozice malých států, které by měly společně požadovat ukončení arogantní hegemonie stálých členů Rady bezpečnosti a vymanění OSN a jejích členských států z diktátu peněz obřích nadnárodních korporací.
Nebo, aby jako němečtí novináři, vylíčil rejdy v našich bankách od převratu 1989 až do jejich prodeje zahraničním bankám, a spočetli škody, které jejich manažeři způsobili a jejich dozorčí rady bez protestu připustili. Jejich kriminální činy jsou bohužel většinou promlčeny nebo prezidentem Klausem pokrytecky amnestovány, ale alespoň jejich morální odsouzení by mělo být mementem pro jejich dnešní a budoucí následníky.
Podrobnosti na www.zeit.de/DeutscheBank
Také jsem přečetl deník Frankfurter Allgemeine ze soboty 24. října 2015.
Na titulní str.1 článek K. D. Frankenberga – Der grosse Strom o migrační krizi, kterou označuje za netvrdší problém za existence Evropské unie.
Na str. 2 referují H. Kafeck a M. Stabenow o 16-ti bodovém plánu předsedy Evropské komise Junckera a komentují účinnost, či neúčinost regulačních opatření na hranicích států schengenského prostoru.
V příloze Wirtschaft na str. 19 se píše o růstu počtu protizákonných kartelových dohod v článku Až pět let vězení pro kartelové hříšníky. Doporučuje to spolkové vládě její protimonopolní komise, která již léta marně varuje před úpadkem právního vědomí a odpovědnosti v podnicích potravinářského průmyslu a stavebních hmot. V roce 2014 uložil Spolkový kartelový úřad firmám pokuty, celkem vyšší než 1 mld. Euro, což je poslední rekord ve stíhání německých kartelů.
Str. 20 se týká migrační krize. V článku Lisy Becker - Vydlážděná cesta na univerzity pro migranty. Podle Spolkového úřadu pro migranty je mezi běženci 13% absolventů nebo studujících univerzit a 17% gymnázií (je jistě otázkou jakých kvalit!). To znamená tlak na spolkovou vládu, umožnit jim bezplatné studium, nebo jimi rozšířit počty závislých na sociální podpoře. Otázkou je, co se bude jevit pro Německo jako efektivnější.
V příloze Finanzen na str. 29 se hned dva články věnují otázce tzv. kvantitativního uvolňování peněžní zásoby. Článek Záplava peněz z emisních bank pomáhá trhům, referuje o tom, že Čína uvolňuje úvěrové podmínky pro banky. Úroky jednoročních dluhopisů se snižují o 0,2% na 4,35% a povinné rezervy bank se snižují z 18% na 17,5%. Následkem toho po ohlášení People´s Bank of China vyskočila klíčová sazba Dax o 1% vzhůru. Škarohlídi prorokují Číně hospodářské problémy, ale článek vyslovuje názor, že Čína se z poklesu svého exportu již poučila a že má řadu dalších nástrojů, jako chod své ekonomiky stabilizovat.
Druhý článek Markuse Frühaufa na téma kvantitativního uvolňování je nadepsán ECB může vytvořit úzká místa s podtitulkem Analytici posuzují především státní dluhopisy. Dvouleté klesly na nejnižší úrokovou míru všech dob. Článek kritizuje šéfa ECB Mario Draghi-ho. Že neuznává žádné hranice emisí a úrokových sazeb. Po jeho prohlášení narostla skokově výše evropských státních dluhopisů Universum se zápornou úrokovou sazbou z 1,38 bilionů Euro na 1,57 bilionů Euro. To může vést k dalšímu poklesu záporných úrokových sazeb z -0,2% až na –0,75%, s těžko předvídatelnými důsledky. EZB spoléhá na vyvolané zvýšení měsíční tržní spotřeby o 60 až 90 mld. Euro. A celkové spotřeby na 500 až 600 mld. Euro. Zde analytici spatřují možnost vzniku úzkého místa likvidity, pokud se optimistická očekávání EZB nesplní.
Rovněž o těchto světem a Evropou cloumajících problémech naše žurnalistika mlčí nebo nanejvýš papouškuje moudra, posbíraná ze zahraničních medií. Příčinu je nutno hledat jednak v nízké erudici našich žurnalistů a také v jejich opatrnickém nevybočování z konformního „hlavního proudu“.
