Chce být Miloš I. českým Vilémem II.?

V západní Evropě fungují konstituční monarchie, ve kterých je moc panovníka stanovená a omezená ústavou. Uznávají rozdělení moci, kdy monarcha má pouze roli představitele státu a hlavou výkonné moci je premiér s důvěrou parlamentu

Jinak tomu bylo v Německu od vzniku tzv. Severoněmeckého spolku po prusko-rakouské válce 1866, po které bylo zrušeno císařství pod vládou Habsburků. V čele spolku stálo Prusko s králem Vilémem I., který jako konstituční monarcha, byl i hlavou moci výkonné. V jeho pravomoci bylo jmenování kancléře, který sestavil vládu. Ta již nepodléhala přijetí parlamentem a spolu s kancléřem mohla být odvolána jen rozhodnutím krále.

Kancléřem Viléma I. byl geniální Otto von Bismarck, který vyprovokoval v roce 1870 válku s Francií císaře Napoleona III. o hegemonii v Evropě. Po vítězství Pruska pak bylo vyhlášeno Německé císařství s císařem Vilémem I. a s dědičností titulu v rodu Hohenzolernů.

Na přelomu staletí se pak stal císařem Vilém II., který prováděl politiku zařazení Německé Říše – Deutsches Reich – na roveň se světovými velmocemi - Velkou Británii, Francií, USA a Ruskem, a měl tím rozhodující podíl na vyvolání I. světové války.

Tolik k historii.

Dnes se zdá, že úřadující český prezident se shlédl ve vzoru vilémovského císařství a chtěl by, jako přímo volený prezident Miloš I., v parlamentní demokracii zaujmout pozici hlavy výkonné moci a jmenovat premiéry s vládami, které nebudou muset žádat o svojí legitimaci Sněmovnu.  

Jsem známým kritikem dnes platné „Klausovy“ ústavy ČR a z ní plynoucí pozice a neúměrné moci „tradičních demokratických“ kartelových korupčnických partají, a hlasatelem přímé demokracie. Ale v „geniálních“ nápadech pretendenta druhého jeho prezidentství republiky, vidím jenom krok k dalšímu úpadku demokracie a politické kultury v naší nešťastné České republice.