V bulletinu AVČR 7–8 / 2016 připomíná Ondřej Lukáš z Národohospodářského ústavu AV ČR 25. výročí badatelských a vzdělávacích úspěchů od založení společného pracoviště CERGE Karlovy univerzity a jejich ústavu.
V článku referuje o slavnostním projevu jednoho z iniciátorů vzniku tohoto pracoviště, prof. Jana Švejnara a projevu současného ředitele CERGE-EI doc. Kejaka, kteří hodnotí velice pozitivně pedagogické i badatelské úspěchy tohoto pracoviště a jejich vysoce kladné hodnocení i na mezinárodní úrovni.
Z významných zahraničních hostí oslavy se projevem účastnili: i u nás známý držitel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 2004 Finn Kydland (spolu s Edwardem Prescottem - Contribution to Dynamic Macroeconomics: The Time Consistency of Economic Policy and the Driving Forces Behind Business Cycles, kde doporučují:
a) nepoužívat žádná vládní proticyklická opatření (ne Keynes!)
b) stabilizaci ekonomiky (cen, zaměstnanosti, investic, spotřeby), aby očekávání spotřebitelů i
investorů mohla být racionální
(Otázkou ale zůstává, kdo předpoví převratné technologické inovace Schupeterovské?
Ocenění se dostalo i dalšímu nobelistovi, členu Výkonného výboru CERGE-EI Christoperu Simsovi, kterému předseda AV ČR Jiří Drahoš předal Cenu Karla Engliše.
Z našich známých osob byl pozván také „významný národohospodář“, bývalý ministr zahraničí vlád Václava Klause, na jejichž zhoubné ekonomické politice a neúspěších se Josef Zieleniec podílel zejména zrušením obchodních oddělení při československých zahraničních misích, které mělo za následek ztrátu většiny našich obchodních konexí v zahraničí a tamních trhů.
Celé oslavy tohoto výročí i referát v bulletinu se nesly v duchu sebechvály dosažených úspěchů a zdůrazňování jejich mezinárodního uznání. Nikde ani slovíčkem se neozvala vlastní kritika a sebekritika.
Tomuto oslavovanému pracovišti se dostává pochvalného uznání hlavně pro pěstování a šíření konformity s konzervativním ekonomickým mainstreamem novoklasické teorie trvalého ekonomického růstu, která slouží vládnoucímu globálnímu finančnímu kapitálu a je jím bohatě sponzorována. Jeho národohospodářská věda stále vychází z „vědeckého“ zdůvodňování a obhajování falešného paradigmatu nutnosti maximalizace a růstu světového GDP, bez ohledu na bezohlednou a nevratnou devastaci globálního životního prostředí a masové šíření světové chudoby. Dalším falešným dogmatem je udržování přežilého názoru na fungování burzy a sledování vývoje burzovních indexů. Burza již dávno ztratila svojí „panenskou čistotu“ jako ukazatel kvality reálného kapitálu a jeho optimální alokace, ale stala se kasinem, kde rozhodují čistě finanční spekulace a "hra s falešnými kartami“ - stále rafinovanějšími produkty peněžního trhu, jejichž objem roste fakticky jenom virtuálně na účtech u bank.
Ekonomický výzkum se vyžívá na vyhodnocování empirických vztahů ve statických rovnovážných stavech ekonomiky a neuvažuje její dynamicky nestabilní charakter, který je nutno zkoumat metodami analýzy samoregulačních dynamických systémů. Popsanými například v práci: Ronald Shone – Economic Dynamics – Phase Diagrams and their Economic Applications – Cambridge University Press 1999. (Ale také Kydlandem a Prescottem v r. 2004).
Přiznávám se, že nejsem profesionálním národohospodářem, ale právě to mi dává výhodu, že nejsem svázán akademickou, dogmaticky hlásanou politickou ekonomií, ale dovoluje mi to uvažovat nekonformně. A historie věd ukazuje, že s novými přístupy a objevy obvykle přicházeli myslitelé, nezatížení „nepochybnými“ dogmaty, ale směle reagující na nová reálná fakta jejich éry.
