Na trestuhodnou schopnost dětí vyrůst nečekaně ze všech kusů oblečení (nejraději z těch nejdražších) by měl pamatovat zákon. Konkrétně paragraf Svévolné zvětšení tělesné schránky za účelem zruinování svých rodičů!
Některé děti jsou v tomto oboru specialisti. Vyrůst den před odjezdem na tábor z nových holin pro ně není problém. Vyžadovat od jara podruhé nové plavky, protože se jim zázrakem srazily, je téměř otázkou cti. Skuteční mistři pak dokáží za noc zvětšit obvod své hlavy o pět centimetrů, aby jim naschvál nebyla cyklistická nebo lyžařská helma, které jak známo nerostou na stromě! Rodič se pak ocitá v psychickém stresu, ve kterém se není co divit, že by raději okrájel vlastnímu potomkovi prsty na nohou, než se vypravil na maraton po obchodech se sportovní obuví.
A tak naše děti odjíždějí v létě na tábory v holinách bez špiček a pláštěnkách se tříčtvrtečním rukávem a v zimě zatínají zuby v lyžákách, které svírají nohu o něco víc, než je nutné.
U mé starší dcery (je jí UŽ devět) navíc už vstoupila do hry i móda. Zdá se, že se nám profiluje do skejťačky, což znamená, že kalhoty, mikina i z ní vyčnívající triko musejí odpovídat parametrům přísnějším než zásady zacházení s jaderným odpadem. Je také nutné, aby boty z kalhoty vyčnívaly v přesně stanoveném poměru a úhlu. Co se barev týče, zmítá se moje holčička zatím ve vnitřním boji mezi oblíbenou růžovou a předpisovou černou a khaki. Aktuální boje pak probíhají těsně před odchodem do školy, a to o bundu. Ona si představuje, že unikne z domova jen ve dvou mikinách přes sebe, já číhám v předsíni s ,rozumnou‘ a ,krásnou‘ péřovkou. Bitvu o teplou čepici už jsem vzdala.
No, zdá se, že budu brzy na dobu, kdy mi život ztěžovala jen její rostoucí tělesná schránka, vzpomínat s láskou a nostalgií. To už nebude ,Mami, ta helma mě tlačí‘, ale ,Mami, zelený puntíky nosí jenom DEBIL." Snad mě potom na základě v úvodu uvedeného paragrafu osvobodí od trestu za fyzické napadení vlastního potomka.
