Já se polepším

Milá matko přírodo, ráda bych se vyzpovídala.

Víš, jak máme v kuchyni koše na tříděný odpad až za jídelním stolem? Tak já jsem občas líná ho obcházet a vyhodím kelímek od jogurtu do normálních odpadků. Taky se mi nechce sešlapávat plastové flašky od mlíka, protože jsem jednou zapomněla povolit víčko, dupla na natlakovanou flašku a vyvrkla si kotník. A do třetice – strašně mě vytáčejí úsporné žárovky a lihové teploměry. Zlatý wolfram, který osvítil místnost hned, a zlatá rtuť, která se dala sklepat bez pomoci kladiva!

Pokání jsem si uložila sama. Nosím s sebou plátěnou tašku a nákupy čehokoliv končívám větou: "Igelitku nechci, díky." Denně jich odmítnu až osm. Doma mi plastové tašky přestaly kypět z komory, a dokonce je o ně občas nouze. Nevím, jestli tím vyrovnám své třidicí hříchy, ale fakt se snažím, mami.

Budu jezdit autem co nejméně, budu třídit odpad co nejpoctivěji a skousnu, že když rozsvítím v koupelně, je tam ještě pět minut šero jako v Řáholci. Jenom, prosím tě, vnukni vynálezcům nějakou lepší náhradu rtuti. S teploměrem, který po prvním použití už navěky ukazuje 38,2 °C, své děti neodchovám.