Ulička potěšení

V samoobsluze, kam chodím nejčastěji nakupovat, dost skoupě zacházejí s prostorem v uličkách. Místy je třeba jít bokem, aby se člověk vešel mezi regály se sardinkami a zeleninou, někde se při míjení s protijdoucím zákazníkem musíte domluvit, kdo košík zvedne a ponese horem a kdo spodem, abyste si vyměnili místa bez zranění.

Zvlášť vychytaný je koutek u psího žrádla, kde se dalo bez nehody otočit i s kočárkem, a proto ho prodavačky zaskládaly pojízdnými policemi s doplňovaným zbožím. Bez klaustrofobických záchvatů můžete postát jen u pečiva. Proto tam taky skupinky zákazníků zadumaně hledí na housky, jen aby se mohli na chvilku nadechnout bez odření břicha.

Kritické zácpy naopak vznikají u čokolád. Ne že by tam lidi tolik nakupovali, ale speciálně ženy tam chodí jen tak zálibně okukovat. Minutku dvě pozorují poličku s Lindtkami, Milkami a Ritter Sportkami a předstírají výběr. Nic si nekoupí a jdou dál. Říkám tomu,krmit oko‘ a též se zúčastňuji, zejména v období jarních diet. U okurek nikdo neokouní.