Mladé dobré časy

Je hodně věcí, které bych se chtěla naučit od malých dětí. Spisovatel Robert Fulghum si myslí, že všechno potřebné jsme pochytili už v mateřské školce, ale já mám dojem, že jsme to od té doby pozapomínali.

Chtěla bych zase umět krátce a důrazně odmítnout nevyžádanou pomoc (Já sama!). Chtěla bych si umět říct o to, na co mám chuť, a klidně odmítnout to, co nerada (Ci dort, neci kaši!). Chtěla bych si umět zpívat nahlas, když mám chuť, klást s nevinným výrazem nepříjemné otázky, usnout únavou na místě nebo nepokrytě zívat nudou. Taky by bylo prima naučit se zase naplno těšit, mít velké plány nezávislé na realitě a umět se nadchnout pro úplnou blbost.

Minulý týden vybíraly moje holky se skautem na školy v Africe. Možná jste je potkali – stánky ověšené fotkami malých černoušků – a trpaslíci ve skautských krojích po vás chtěli peníze. Taky jsem jim koupila pytel cementu a pár cihel a dostala samolepky pro dobrý pocit. Ten mi vydržel do druhého dne, kdy se mladší hvězda vrátila ze školy s kapsami plnými drobných.

„Co to máš za peníze?“ vyslýchala jsem ji. „Nó, to je tóóó, mumlymumly…“ „Prosím? Co je to za prachy?“ (To už ve mně živě pracovala představivost a viděla jsem svoji princeznu, jak v čele mafie mrňousů vydírá spolužáky z první třídy.) Nebudu vám přehrávat celou scénku, i když byla velmi hezky dramaticky klenutá, ale rovnou vám prozradím, že dcerušce se tak zalíbilo vybírat na dobrou věc, že samolepky, které u stánku dostala za odměnu, prodala druhý den ve škole spolužákům. Stáhla ty neviňátka asi o padesát korun, které hodlala odevzdat své vedoucí. Jedno rusky mluvící neviňátko ožulila dokonce o celou dvacku – tedy dvoutýdenní kapesné.

Takže jsem si vylepšila ráno tím, že jsme spolu před vyučováním rozdávaly ty peníze zpátky. „Dobrý den, tady vám musím vrátit čtyři koruny, víte naše Helenka, mumlymumly…“ Ruská matka mi naštěstí nerozuměla, jen si se širokým úsměvem vzala dvacku zpátky. Ostatní rodiče se naopak srdečně bavili. Když jsem se přestala potit trapností a obličej mi zblednul na běžný odstín, musela jsem soukromě uznat, že Helenčino nadšení a asertivitu bych brala. A taky odvahu – pár korun dostala i z o hlavu větších třeťáků.