Vsadil jsem se s panem Jiřím Nožičkou, že Martina Sáblíková získá na aktuálním mistrovství světa v rychlobruslení zlatou medaili a překoná světový rekord. Sázku jsem vyhrál...
Ozývaly se během letošní zimy, kterou se však zdráhám označit za nejteplejší od roku 1880, protože nechci se pošpinit tou nejhnusnější formou klimaalarmismu, stále silnější hlasy, které posílaly Martinu Sáblíkovou, naši nejúspěšnější sportovkyni všech dosavadních dob, do starého železa.
Nejpádnějším důkazem této mediální štvanice, k níž zavdala důvod nejspíše její skromnost, na Martinu Sáblíkovou je to, že ji novinářská žumpa nezvolila nejlepší sportovkyni (zřejmě na popud, nyní již naštěstí bývalé, ombudsmanky) minulého roku.
„Dočkej času, jako husa klasu!“ odpovídal jsem trpělivě během letošní zimy všem těmto rádoby expertům na rychlobruslení v nekonečných diskuzích.
A tento čas nyní přišel!
Přišel na nejrychlejším ledě naší planety, přišel v Salt Lake City, centru Mormonů.
Ano tam, na proklatě rychlém ledě, kde i rychlost světla je rychlostí sotva hlemýždí, získala Martina Sáblíková své jednadvacáté mistrovské zlato, čímž překonala i bratry Pospíšilovi, a aby toho nebylo málo, jak jsme u Martiny po celá ta léta, respektive zimy, zvyklí, přidala k tomu i světový rekord!!!
K tomuto světovému rekordu se váže i pozoruhodný příběh.
Přiznávám se, že i já, jako všichni ostatní, viděl jsem, po překonání světového rekordu na pět kilometrů, Martinu opět zlatou.
Byl jsem si tím jistý stále víc, a když přišla na řadu poslední rozjížďka, už jsem nepokrytě slavil další zlato Martiny.
„To by se musela Voroninová zlepšit svůj osobák minimálně o deset sekund, aby překonala Martinu,“ měl jsem za zcela nemožné, aby Martina přišlo o světové zlato, v pořadí už dvaadvacáté!
Ale stalo se!
Poprvé v alternativních dějinách celého lidstva se dostala žena na bruslích na pětikilometrové trati pod 6 minut a 40 sekund. Voroninová zajela světový rekord, který lze přirovnat k výkonu plavce Vladimira Salnikova, když ten se poprvé dostal na patnáctistovce pod patnáct minut, přičemž je dnes ovšem patnáctistovka po patnáct minut běžným standardem.
Nepochybuji ani trochu, že jakmile se u nás konečně postaví rychlobruslařská hala, nepotrvá dlouho a tento čas, který se zdá být dnes tak fantastickým a neskutečným, bude časem zcela rutinním, který nebude na mistrovství republiky stačit ani ne bednu.
Ale to není podstatné, jestli Ruska zajela, nebo nezajela, takový nebo makový čas.
Důležité a podstatné je, že tentokrát už nemůže novinářská žumpa ignorovat fantastické výkony Martiny Sáblíkové a uklidit ji v anketě o sportovce roku až kamsi za Jardu Jágra.
Pro mě, a pro mnoho dalších, je Martina Sáblíkovoá sportovcem, respektive sportovkyní roku už teď.
Olympiáda kvůli koronaviru nebude, jakási naše biatlonistka byla jenom bronzová, ne, vážená novinářská žumpo, tentokrát se už nemůžeš schovat za žádné Krpálky, Patrňáky nebo Satoranské!
Pravdu o úspěších a skvělých výkonech Martiny již nelze před naším národem zamlčovat a bagatelizovat!
Martina Sáblíková je naším zatím historicky nejúspěšnějším sportovcem, respektive sportovkyní, taková je pravda, milá novinářská žumpo, taková a žádná jiná!
