Pokud agresor útočí na civilisty, nemůžeme, pokud máme svědomí, obhájit obchodní kontrakty s ním v řádech milionů eur či dolarů. Poskytování vojenské pomoci takovému států je zločin. ČT zveřejnila zprávu o zavražděné malé holčičce
Teta se bez přestání modlí za mír na celém světě. Má to v hlavě nastavené tak, že jakmile někdy vypukne nějaká válka, začne se modlit o to horlivěji. Jak přibývá válek, nedělá teta už nic jiného.
Strýc to ovšem snáší statečně.
Podařilo se mu pro tetu vyběhat docela slušný invalidní důchod, po stránce hmotné jsou tedy jakž takž zajištěni, byť samozřejmě i oni těžce nesou nynější zdražování všeho, které je důsledkem neschopnosti naší vlády, jež prodává elektřinu na energetické burze, místo toho, aby tam prodávala jen případné přebytky.
„Aspoň mi neběhá za cizími mužskými! Je dnes všude plno mužských, co mají políčeno na starší ženy,“ dokáže strýc na tetině modlení najít i nesporné plusy.
Strýce a tetu jsem navštěvuji celkem často. Každou neděli k nim přicházívám na oběd, sice skromný, ale přese všechnu svoji, nutno podotknout, že nijak skrývanou skromnost, oběd nedělní, sváteční.
„No, a co, že se stravujeme skromně? Z toho se přece nestřílí! Nemusíme mít každou neděli stejk! Vždyť i ten květák není dnes zadarmo,“ nestydí se strýc za svoji skromnost, když usedáme, jako každou neděli, k vařenému květáku, jemuž dělají společnost ještě loňské brambory.
„Nebojte se, strýčku. Vždyť já vás ani trochu nepodezírám, že byste byli snad vegani a takto chtěli zachránit naši planetu. Vím moc dobře, že ve vašem případě nejde o prázdné a falešné gesto, ale jen o projev vrozené skromnosti, byť je něco takového velmi vzácné.
Ale copak se naši předkové, žijící ve svých tradičních rodinách, stravovali, jinak?
Jedli, co bylo, a mnohdy nebylo ani to, a přece nebyli vegani!
Ostatně i sama křesťanská víra požaduje, aby se v pátek nejedlo maso a stejně tak o velkém půstu a přece si nikdo, dokonce ani kardinál Duka ne, netroufne tvrdit, že Ježíš je levicový liberál, který přišel bořit staré, tradiční pořádky definované starou smlouvou, kterou uzavřel bůh s lidmi,“ ujišťuji strýce, že nepovažuji náš bezmasý oběd za projev levičáckého veganství a dodávám, „tetička s námi obědvat nebude?“
„Nebude, modlí se za mír na celém světě,“ řekne strýc a dodá, „má toho teď moc, však víš. Bojím se, že už je na hraně své kapacity. Drmolí už tak, že je jí sotva rozumět. Jistě, bůh už si to nějak přebere, čte jí myšlenky, ale co tomu řeknou lidi?“
„Tím bych se netrápil, strýčku,“ uklidním strýce, ale pak připomenu něco, o čem nemohu mluvit, „spíš bych se trápil dvojím metrem tetičky. Přiznám se, že když si na to vzpomenu, nemohu kvůli tomu spát. Nechci tetičku z ničeho podezírat, chraň bůh, ale pořád mi to vrtá hlavou.
Proč se vlastně tetička nemodlila za mír, když byla válka v Jemenu?“
Strýček bezradně pokrčí rameny.
„Copak já vím, chlapče drahý?“ pronese a s evidentní námahou spolkne své bezmasé sousto, „snad proto, že jsou v Jemenu muslimové?
Nejspíše ji připadalo, že není nutné se modlit za muslimy, protože muslimové jsou přece podlidé, hotový lidský plevel.
Nebo ty bys chtěl, aby naše republika přijala uprchlíky z Jemenu, tisíce, ne-li desetitisíce muslimů?“
„To bych určitě nechtěl, tahat sem tu muslimskou svoloč. Když se chtějí mlátit mezi sebou kvůli tomu svému Alláhovi, ať se hezky mlátí!
Máme si snad utrhovat od huby kvůli nějakým muslimským uprchlíkům, stačí, že se vláda nedokáže postarat o nás, svoje vlastní otroky!
To vám říkám, že vláda, která by k nám dotáhla muslimy z Jemenu by natotata skončila!
Proto přece nezvelebujeme naši zemi, kterou nám odkázali naši předci, aby se tady roztahovaly nějaké ženské v šátcích a jejich uřvaná děcka, aby se tady zaváděla šária!“ praštím pěstí do stolu.
„Možná právě proto se tvoje teta nemodlila za mír v Jemenu. Možná právě proto tehdy uplatnila dvojí metr, že nechtěla být za dobrosera. Ale to je jen moje domněnka, nikdy jsme o tom nemluvili. Jednak jsem v sobě nenašel odvahu se jí zeptat a jednak jsem se neměl ani jak zeptat. Pořád se modlí, člověk ji má strach přerušit, aby se ve světě zase kvůli tomu něco nesemlelo, bůh musí mít z těch jejich modliteb už hlavu jako balón,“ povzdechne si strýc.
„Rozumím ti strýčku, vím, co mi tím chceš říct,“ ujistím strýce, ale pak zase praštím pěstí do stolu, „ale to neznamená, že dvojí metr není svinstvo!
Modlí-li se teta za mír na světě, měla se modlit i za mír v Jemenu, byť tam umírali muslimové, kteří nejsou vůbec nevinní, neboť každý muslim je vinen už tím, že je muslim, neboť islám je militantní ideologie.
Neexistují hodní a zlí muslimové, existují jen muslimové, kteří jsou, z podstaty věci, naši nepřátelé!
Zabíjejí-li jedni muslimové druhé muslimy, jsme povinni, teď už nemluvím o tetičce a tom jejím slavném modlení, ale vyslovuji obecnou pravdu, pak jsme povinni podporovat nikoliv zabíjené muslimy, ale jsme povinni podpořit ty muslimy, kteří vraždí své souvěrce, protože je nesmysl, abychom my trpěli kvůli nějakým muslimům!
Tetička ať se konec konců modlí za koho chce, má taky proto papíry na hlavu, buďme rádi aspoň za to.
Ale proč bychom měli mít, sakra, drahý benzín, kvůli tomu, že se zastaneme nějakých muslimů před jinými muslimy?
To mi hlava nebere!“
Strýc je naštěstí taky rozumný člověk.
„To je pravda. Tento dvojí metr, to je to největší svinstvo. Ale nemůžu tvojí tetě nic vyčítat, vždyť právě kvůli tomu dostala ty papíry na hlavu.
Já ti teď řeknu jedno chlapče.
Zahraniční politika, a geopolitika se mi hnusí ani nevíš, jak, protože geopolitika je vždy o dvojím metru!
Každá země sleduje své zájmy, každý národ se nějak snaží přežít, a proto musí uplatňovat dvojí metr.
Jediná země, která neuplatňuje dvojí metr, je Rusko.
Jsi nám, Rusku, nepřátelská země?
Jsi, tak šup s tebou na seznam nepřátelských zemí!
Tomu já říkám čestné jednání!
Kdo je nepřítel, ať je navěky přítel, kdo je přítel, ať si dává pozor, ať se nestane naším nepřítelem!
Tak by to mělo být, žádný dvojí metr, žádné jednou tak, a jednou zase úplně jinak!
Žádné: ,Tam se bombardují civilní cíle, ale my na ně sankce neuvalíme, protože od nich bereme ropu, kdežto tady, kde se taky bombardují civilní cíle, tady sankce uvalíme, jen proto, že nám tento agresor vyhlásil válku, kdežto tamten agresor má ropu, a proto i prachy, a proto je spolupráce s ním pro nás výhodná, kdežto první agresor, na kterého jsme sankce uvalili, má sice taky ropu, ale jinak nemá nic a není u něho do čeho investovat, a vůbec by bylo nejlepší, kdybychom ho obklíčili a zmocnili se jeho surovinové základy dřív, než se jí zmocní Čína a dočista ji vydrancuje!
Něco takové je naprostý hnus, naprosté pokrytectví a nikdo nemá právo takto jednat, protože jsou zde mravní zákony, které žádný dvojitý metr nedovolují.
K čemu se pak tvoje nebohá teta modlí, když je tady pak dvojí metr?
Já jasně říkám: ,Pokud jste neuvalili na nikoho žádné sankce kvůli válce v Jemenu, nemáte nejmenší právo uvalovat sankce na nikoho jiného!
Pokud Rusko ničí Ukrajinu, pokud útočí na civilní cíle, pak to není chyba Ruska, to dělá jen to, co mu jeho imperiální povaha přikazuje, ale je to vaše chyba, protože jste neuvalili sankce na Saúdskou Arábii!
Smrtí banderovců a nacistů na Ukrajině není vinno Rusko, ale touto smrtí jste vinni vy, a váš dvojí metr!
Tak je to, chlapče!“ rozohní se strýc.
„Ano, tak je to, strýčku,“ přikývnu a pak se zamyslím, „a to, že Rusko dělalo, primárně kvůli ropě, v Čečensku totéž, co Saúdové v Jemenu, není vůbec žádný rozumný argument!
Proti čečenské válce nikdo taky přece neprotestoval, a jednak to dělalo Rusko na svém vlastní území, takže pokud bylo z celkového počtu obětí čečenské války 95% civilistů, tak je to čistě ruská vnitřní záležitost.
Ale víte, co mě právě napadlo?
Napadlo mne, že se tetička za mír modlí zbytečně. Totiž jsem přesvědčen, že každá válka je svatá, protože kdyby nebyla každá válka, svatá, tak by byl přece mír.
Války jsou na světě právě proto, že jsou svaté. Ba dokonce jsem přesvědčen, strýčku, že čím je nějaká válka nesmyslnější, tím je svatější!
Říkám nesmyslnější, ale samozřejmě jde jen o nesmyslnost zdánlivou, protože za každou válkou stojí boží záměr, a boží záměr nemůže být nesmyslný. Ostatně všimneme si ještě jedné věci, čím je ta která válka krutější a krvavější, tím více se lidé modlí k bohu.
Vy byste se nemodlil k bohu, kdyby vám rozbombardovali barák?“
„To víš, že bych se modlil k bohu, kdyby to tady všechno srovnali se zemí,“ přikývne vážně strýc.
„Tak vidíte. Nebýt toho, že má teta díky tomu modlení invalidní důchod, bylo by to úplně zbytečné. Kdepak, bůh dobře ví, co dělá, když nechá mezi sebou lidi válčit kvůli všemu, co je jim svaté,“ uzavřu naši diskuzi.
Ale náš oběd už je studený. Je studený jako psí čumák.
„Počkej, ohřeju ti to, nebudeš to přece jíst takhle studené,“ řekne strýc, vezme talíř a strčí ho do mikrovlnky.
Mikrovlnka se rozebzučí.
„To zní stejně, jako když se tetička modlí za mír, haha!“ musím se rozesmát, protože mikrovlnka opravdu úplně připomíná tetičku, která se modlí za mír.
Ale strýc se nesměje. Bedlivě sleduje otáčející se talíř a myslí bůhví na co, jako všichni lidé krátce před důchodem, kteří ještě zažili socialismus a mají proto na co vzpomínat.
