Nebo ne palec nahoru, ale prostředník? Prostředník, prorože je to protiruská provokace, jejímž cílem je manipulaci s pamětí národa?
Na ruskou ambasádu si chodím popít čaj ze samovaru, lepší čepovaný čaj jinde v celém NATO nenajdete, navíc máte záruku, že v něm není polonium, které dávají do čaje, kdoví proč, Britové. Při tom jsem si už dávno ověřil, že pracovníci ruské ambasády jsou ve svém soukromí milí a příjemní lidičkové. Když s nimi pijete čaj, vůbec se nechovají povýšeně a arogantně jako v úředních hodinách, když si například jdete vyřídit vízum.
A tak zase sedím na ruské ambasádě, po levé ruce Vyvadila, po pravé Foldynu, a nalévám se čajem, ovšem tentokrát jsem nanejvýš rozčilený.
„To je ale svinstvo!
Pojmenovat náměstí před ruskou ambasádou po Němcovovi!
Ještě dnes podám trestní oznámení na Hřiba kvůli výtržnictví!“ nedokážu krotit svůj hněv.
Ale důstojník GRU, říkejme mu třeba Míťa, který nám čepuje čaj přímo do dlaní, ze kterých ho pijeme, vloživší si do úst kousek cukru, se diví: „Jaképak svinstvo?
O čem mluvíte?“
„O tom Hřibově svinstvu!
Fuj, člověk aby se teď hanbou propadl před ruským lidem!
Hřib by měl jít na nějakou křižovatku, tam se poklonit na všechny strany a zvolat: ,Lidi, já jsem vrah!“, vykřikuji pořád.
Míťa mi položí otcovsky ruku na rameno: „Příliš si to berete. Zbytečně se rozčilujete.“
„Copak to není provokace?
Copak zase kdosi nepřepisuje dějiny, nesnaží se vrazit klín mezi nás a ruský lid, jež přinesl takové oběti při velkém teroru?“ rozhodím rukama, takže z nich vyšplíchnu všechen čaj rovnou na Míťu.
„Tak vidíte, pro dobrotu na žebrotu!
V šedesátémosmém jsme vás taky osvobodili a jak jsme dopadli!
Jako okupanti, hehe!“ zasměje se Míťa, ale pak zvážní, „opravdu si to bere příliš k srdci, netrapte se nás, je to prkotina.
Vůbec se nás to nijak nedotýká, ani trochu.
A proč by taky mělo?
Uznejte sám!
Jednak je, respektive byl, Boris Jefimovič Rus, ano, byl Rus, to nikdo nepopře.
A co je na tom špatného, že se náměstí před ruskou ambasádou jmenuje po Rusovi, nota bene, po Rusovi, o kterém Boris Jelcin, kdysi prohlásil, že je to příští prezident Ruska, aby pak sice dal nakonec přednost Vladimiru Vladimiroviči, ale to nijak neubírá na ruskosti Borise Jefimoviče.
Na tom přece není špatného nic, stejně tak by se klidně mohlo jmenovat Náměstí Politkovské.
Jistě, můžete namítnout, že Boris Jefimovič byl opoziční politik, a tedy západní agent, a tedy stejný zrádce jako generál Vlasov.
Přít se s vámi o to nebudu, že byl opoziční politik. Ale u nás si opozice velmi vážíme, jsme přece svobodná země a už jen proto nám nemůže nijak vadit, že se náměstí jmenuje po zavražděném předáku opozice, kterému šlo o totéž, o co jde i nám, aby se v Rusku žilo líp, ba právě naopak, každý opozičník sám může svobodně uvážit, jestli chce, aby se po něm někdy jmenovalo nějaké náměstí.
A pak, což je nejdůležitější a hlavní, nezapomínejte, že Vladimir Vladimirovič je judista a proto má jednak smysl pro fair-play, a jednak si váží svých soupeřů, ono to v džudu ani jinak nejde.
Ostatně sám Vladimir Vladimirovič chtěl na jaře, na vojenské přehlídce, osobně navrhnout Nejedlému, aby se náměstí pojmenovalo po Borisi Jefimoviči, kterého si velmi, ale opravdu velmi vážil, jeho nečekaná smrt ho opravdu zdrtila.
Ale to víte Čečenci, muslimové, těm do kebule nikdo nevidí!
Jestli nás tady něco ale skutečně trápí, tak pak to, že je nás tady na ambasádě jako much, takže komunální byty v Moskvě jsou proti tomu luxusní apartmány, a to ještě budeme od 25. února zase zvyšovat stavy. Takhle kdybychom mohli přesunout, když ne celou ambasádu, tak aspoň operativní složky do Lán na zámek, to by nám opravdu hodně pomohlo, zajistilo důstojné pracovní podmínky.
Ale můžu vás přece jen potešit, v rámci odvetného opatření se Kreml rozhodl přejmenovat Rudé náměstí na Náměstí Václava Havla.
Západní agenti z pražské kavárny na nás Němcovem, my na ně Havlem, haha!“
Míťa se rozesměje a my s ním, Vyvadil hýká přímo jako osel, a Foldyna se zase div neudusí cukrem, s tím pražská kavárna nepočítala, když přejmenovala náměstí před ruskou ambasádou, že Rudé náměstí ponese jméno největšího škůdce českého národa, haha!
A když se dosmějeme, nabereme si zase čaj do dlaní a pijeme jej, až se z nás kouří, a když o půlnoci přijde maršál Koněv, strkáme hlavu do kapes jeho vojenského pláště a je nám tam tak dobře, jako bychom byli zase v maminčině bříšku.
