Ovšem co by taky jiného za námi bylo než Rusko a pravda? Nic jiného už za námi být nemůže, leda snad jedině spravedlnost a přímá demokracie..
Lavrovovi dnes jeho obličej opravdu slušel. Všiml jsem si toho už dávno, že když je Lavrov v Kremlu, v některém z jeho mnoha sálů, tak mu jeho obličej vždy sluší. Putinovi to v Kremlu taky sluší, ale přece jen mu to nesluší tolik jako Lavrovovi. Putinovi sluší jeho obličej nejvíc, když stojí u kremelské zdi.
Tehdy je Putin skutečně Putinem, zato Lavrovovi jeho obličej u kremelské zdi nesluší vůbec a přiznám se, že dosud netuším, proč tomu tak je, vždyť je to přece inteligentní člověk.
Konec konců ani Lavrov sám netuší, proč tomu tak je.
„Vůbec netuším, proč mi to nesluší, když mě postaví ke kremelské zdi. Opravdu ne. Jsem inteligent, mělo by mi to u zdi slušet, jako každému inteligentovi v Rusku, ale nesluší mi to, ať poulím oči sebevíc,“ krčil rameny Lavrov, ale pak protáhl svůj obličej ještě víc a úsměvem obnažil své nádherné bílé zuby, které by mu záviděla i Ala Pugačova, „ale vím, proč to tolik sluší u zdi Vladimiru Vladimiroviči.“
„Řekni mi to, Lavrove, moc mě to zajímá. Je to vlastně taky záhada,“ pobídl jsem Lavrova, aby mi to řekl.
„Protože, když stojí Vladimir Vladimirovič u kremelské zdi, jako teď, tak může s čistým svědomím říct, že za námi je Rusko, že za námi je pravda,“ zazubil se Lavrov.
„Ano, to máš zase ty pravdu, Lavrove, to může Vladimir Vladimirovič říct s čistým svědomím, když stojí u kremelské zdi, za námi je Rusko, za námi je pravda,“ přikývl jsem a obrátil se na četu, složenou převážně z Burjatů posbíraných kdoví kde, „ruští vojáci, na můj rozkaz, k líci zbraň, zamířit, pal!“
Dobrá polovina starých zrezavělých loveckých pušek sice nevystřelila, jedné se roztrhla hlaveň, ale i tak to stačilo, aby si Lavrov, když dozněla ozvěna, sundal brýle a začal si je čistit cípem své košile, pomalu a hezky důkladně.
